Vlhké sny o Cyklopraze

Březen 10th, 2014 | Author: Attila, Bič Boží |

Odpoledne potřebuju zajet na Žižkov a jak tak koukám z okna, myslim, že letos poprvé vyrazim na kole. Jezdim na bicyklu od jara do podzimu, co to jde; furt si ale říkám, čim to sakra je, že je mi z většiny pražskýho cykloaktivismu na blití.

Připadá mi totiž, že většina těch bohulibejch nápadů, jak podpořit cyklodopravu, jaksi zapomíná na tvar pražskýho reliéfu, kterej ke šlapání není zdaleka tak příznivej jako třeba Berlín, Amsterodam, Oulu nebo Hradec Králové.

Některý věci s tim související jsou vlastně srandovní, třeba single-speedy. Kola s jediným převodem, který jsou obraný o maximum poruchovejch součástek, takže brzdit se musí šoupáním nohama o dlažbu, ovšem vyzdobený tak, aby tvořily nedílnou součást duše majitele. Jasně, taky jsem byl párkrát v Berlíně a taky mi všichni ty divnolidi na divnokolech připadali cool. Jenže Praha neni placka a zástupy single-speedistů potupně tlačících svůj velocipéd z Vršovický do Krymský, protože ty nejhipsterštější kavárny jsou bohužel na kopci, by o tom mohli vyprávět svoje. Samozřejmě je věcí každého soudruha, na čem chce jezdit; jen bych rád upozornil, že single-speed v Praze není ani tak dopravní prostředek, jako spíš šperk, respektive statusovej symbol okázalýho hipsterství.

Když jsem si ale přečetl, že se v Praze chystá za padesát mega projekt bikesharingu, nerval jsem si vlasy jenom proto, že už jich moc nemám. Možnost půjčit si někde bicykl a někde jinde ho zase vrátit samozřejmě vůbec neni špatná, jen mi zas připadá smysluplná na místech, který se moc nelišej nadmořskou výškou. Udělejme si myšlenkovej pokus: představme si všichni, že jedno stanoviště bude na Malostranský a druhý nahoře na Břevnově. Člověk nemusí bejt Jára Cimrman, aby pochopil, že se mu brzo začnou v dole hromadit horníci.

Magistrátu samozřejmě slouží ke cti, že si je zmíněnýho rizika vědom. „Po celý den budou jezdit po městě dodávky a rozvážet kola z místa na místo, aby jich byl všude dostatek,“ říká k tomu nějaká ženská z radnice a mně zůstává rozum stát. To je nápad! To je řešení! Lidi budou jezdit na kolech a ty kola budou jezdit na dodávkách! Nebylo by v takovym případě nebylo levnější a ekologičtější koupit jenom ty dodávky a udělat z nich takový malý pražský tuk-tuky?

Nevim. Třeba se zoufale mejlim a bikesharing bude nakonec v Praze velikej úspěch. Ale spíš o tom pochybuju. Nejvíc mě totiž sere absolutní arogance těchhle Auto*Matů a jim podobnejch skupin, jejichž cílovka jsou z půlky lidi, co kolo vytáhnou jednou ročně a metrem ho dovezou na cyklojízdu. Přitom se ta sdružení tvářej tak, že mluvěj i za mě jakožto za pravidelnýho městskýho cyklistu. Možná, že kdyby cykloaktivisti ukázali o trochu víc pokory, kdyby jejich základní mesidž byla „sice víme, že možnosti pohodlnýho ježdění po Praze jsou safra omezený, ale kolo je bio, eko a i jinak žůžo, tak pojďme udělat aspoň něco“ místo „auta jsou fuj, kola jsou nejlepší a kdo nejde s náma, je fašista“, mohli by mi začít bejt sympatický.  Ale do tý doby ani hovno.