Vnímáte změnu klimatu?
Uveřejněno dne 20 března 2017 000 9:57
Pokud jde o vydávání poplašných zpráv, jsou obhájci změny klimatu coby důsledku lidské činnosti nejdůslednější alarmistickou skupinou. Podle údajů zde důsledky extrémních výkyvů počasí v Evropě, jako jsou povodně a sucha, stály podle propočtů Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) za posledních čtyřicet let více než 400 miliard eur. V přepočtu celkově přes těžko představitelných deset biliónů korun. To je přitom jen strohá řeč peněz. Podle odhadů agentury bude ještě hůř.
Existuje samozřejmě jedna v podstatě velmi nevinná otázka. Tou je srovnávací období a metodika výpočtu. Problém těchto údajů je právě srovnávací báze, lapidárně řečeno jaké škody by byly „normální“ a jaké škody by bylo možné přičíst „změně klimatu“. Jsme zde v naprosto stejné situaci jako v ekonomice. Pokud uděláme na úrovni centrální banky nějaké zásadní rozhodnutí (oslabíme korunu) , můžeme do nekonečna diskutovat, zda toto opatření bylo příznivé či nepříznivé, protože chybí právě báze, tj. s čím vývoj porovnat. V ekonomice se to řeší poukazem na vývoj v podobných ekonomikách jako je naše, které neprošly umělým oslabením kurzu měny. V případě Země nemáme žádné jiné informace než ty, co máme, a oddělit „normální povodeň“ od té, kterou způsobila lidská civilizace, prostě neumíme.
Přesto ale existují informace, které by neměly být zapomenuty. Podle údajů zde závěr posledního glaciálu končil velmi studeným stadiálem před 27 – 18 tisíci lety, kdy pevninské ledovce postoupily hodně k jihu, a poškodily tak životní prostředí megafauny zejména v Evropě. Pak došlo k prudkému oteplení až o 6 stupňů průměrné teploty během pouhých desítek let, načež toto oteplení bylo před 12,7 – 11,5 tisíci lety přerušeno návratem velmi chladného a suchého podnebí. Pak již se začalo oteplovat na úroveň současnosti.
Jestliže klimatologové připouštějí změnu průměrné teploty na Zemi po konci zalednění až o 6 stupnů během několika desítek let, těžko k tehdejší době přiřadíme nějakou průmyslovou aktivitu. Celá současná argumentace alarmistických klimatologů, kteří o rozhodujícím vlivu člověka na klimatické změny nejen že nepochybují, ale pochybovače označují za ty, co „nepochopili“ vážnost problému, je zřejmě jen dočasným jevem. Jestliže se další údaje o průměrné teplotě na Zemi nebudou chovat podle přání alarmistů, nebude to ale znamenat jejich konec. Bude vytvořena jiná teorie, která „zlepší“ soulad mezi očekávanými teplotami na Zemi podle „modelů“ a výsledky měření. Alarmisté se nesmíří s tím, že by měli přijít o miliony a miliardy na záchranu klimatu.
Stojí jistě za připomenutí, že roční světová spotřeba energie dosahuje v současnosti asi 600 EJ (exajoulů), zatímco množství energie dopadající na Zemi ze Slunce je ročně o čtyři řády vyšší a roční spotřeba energie vyrobené lidstvem je tak asi 0,01 % energie dopadající na Zemi ze Slunce. Podle zdroje zde dopadá na pouhých 0,005 % povrchu Země za rok tolik sluneční energie, která odpovídá její roční spotřebě na Zemi. Je velmi pravděpodobné, že pokud klima zásadně ovlivňuje množství přijaté energie ze Slunce, bude vliv lidské činnosti na klima planety spíše odpovídat podílu na energii, která se ročně odvede do atmosféry její spotřebou, tj. někde kolem 0,01 %. Ačkoliv se boj za snížení emisí CO2 vede již třicet let, od roku 1990 se podíl CO2 na vyrobené jednotce energie snížil o zanedbatelné 1 %. Je to i důsledek přenosu takzvaných špinavých technologií do rozvíjejících se ekonomik Číny, Indie, Brazílie apod. Vzhledem k tomu, že spotřeba energie celosvětově stále roste, nepodařilo se prakticky vůbec zastavit produkci CO2 do atmosféry a ta stále roste. Existuje tak pouze několik málo států, například Německo, kde se podíl výroby energie z obnovitelných zdrojů za posledních třicet let významně zvýšil. Výroba elektrické energie z obnovitelných zdrojů (vítr, Slunce) je významná především proto, že šetří ropu a uhlí pro výrobu chemických látek (od plastů až po léky) .
Je tisíckrát lepší vyrobit z ropy chemikálie, než ji spálit při výrobě elektřiny. Takovou argumentaci považuji za správnou a prospěšnou, protože vystihuje přesně to, o co jde. Nikoli o „záchranu klimatu“, ale o záchranu obtížně nahraditelných surovin. Jenže to nezní tak „hezky“ jako bránit změnám klimatu a zachraňovat planetu, připouštím.