Vyprahlá pole + zatopená údolí = ideálně vlhká krajina

Asi budou zase nějaký volby.

Voda začíná být problém, to už kdekdo tuší.Trávníky žloutnou, studny vysychají, tropická vedra se stávají spíše pravidlem, než výjimkou.

Dokonce už víme, kdo za to může. Je to spalovací motor evropského řidiče, ideálně vznětový, protože smrdí, a krávy. Ty taky smrdí. A co smrdí, produkuje skleníkové plyny, to ví každá šestnáctiletá autistická švédka. Jo, a stvůry zemědělcí, rozorávají meze a na všechno mají dotace, takže se jim stačí zasadit řepku a pak se můžou flákat. Viníka tedy hledat nemusíme, což je pozitivní, protože o to více energie nám zbude na vymýšlení dalších řad oblíbeného dotačního seriálu Dešťovka a vyhledávání údolí vhodných k zatopení. O zdroje se taky starat nemusíme, oni naši zase na někoho zakleknou a to by bylo, aby z něj nějakou miliardu nevytloukli, ze sprostého podezřelého. A zbytek dodá EET.

Ale co kdyby se dešťová voda ze střech, parkovišť nebo manipulačních ploch místo do kanalizace sváděla do vsakovacích jímek? Proč máme draze a komplikovaně vytvářet podmínky pro to, aby z vysychajících míst mohla voda co nejrychleji a nejúčinněji odtékat do řek, které pak ještě dráž a složitěji přehradíme, abychom ji v dalším zatopeném údolí na pár dní zadrželi? To snad budeme ještě dráž a komplikovaněji budovat další potrubí, abychom ji těmi trubkami zase dopravili na místo, odkud přitekla?

Co kdybychom přerušili sítě melioračních trubek, které z polí odvádějí spodní vodu do zregulovaných potoků a řek? Nebo kdybychom je alespoň neobnovovali?

Na území ČR spadne ročně v průměru asi 600 mm srážek. Což bohatě stačí k tomu, aby se tady udržel bohatý a rozmanitý život a aby se udržely podzemní zdroje vody. Při výměře asi 78 tisíc km2 to je necelých 47 miliard krychlových metrů vody. Máme-li denní spotřebu cca 100 litrů vody na 1 obyvatele, znamená to asi 1,05 milionu krychlových metrů vody denně. Za rok je to nějakých 385 milionů kubíků vody, tedy asi 0,08% (něco přes tři čtvrtě promile) celkového množství vody, které u nás naprší.

Nebo jinak. Zastavěná plocha a nádvoří v ČR zabírá asi 1320 km2 (zdroj ČUZK, 2016). Na tuto plochu tedy dopadne za rok asi 790 milionů krychlových metrů srážek. Tedy asi dvojnásobek roční spotřeby obyvatelstvem. Nebylo by rozumnější tuhle vodu prostě vrátit zemi, třeba jednoduchým trativodem? Nebo mělkým vrtem? Máme-li na to postavit drahé přehrady a zaplavovat další údolí, dost možná máme na to, abychom ke každému domu vyhrábli vsakovací jímku, zavezli ji trochou štěrku a zasypali zeminou. Funguje to. Máme dvě. A stočné z dešťové vody tudíž neplatíme. Barák je suchý jako dáseň v parném vedru a voda je tam, kam spadla.

A údolí můžou zůstat tak, jak jsou. A těm, kteří v nich žijí.