Za evropskou zelenou socialistickou říši!

Někteří poslanci Evropského parlamentu – vzdáleni zájmu médií – hodlají dál popohánět vznik evropského centrálního státu a národní státy zlikvidovat. Tón udává tzv. Spinelliho skupina a Bertelsmannova nadace a s nimi pochodují zelení a liberálové.

„Nejlepší obrana je útok“ říkají jednou větou. A druhou tvrdí, že kritici EU z řad europoslanců jsou „potížisté, kteří, aby to bylo řečeno jasně, na Evropu serou“. A kdo tohle říká? Ne, neříká to nějaký příznivec hnutí Antifa, ale dva významní politikové z Evropského parlamentu – v manifestu „Pro Evropu“ to takto tvrdí Daniel Cohn-Bendit, frontman zelených a Guy Verhofstadt, šéf liberální frakce.

Oba dva jsou zakladateli Spinelliho skupiny (Spinelli Group). Manifest udává směr: za jediný evropský federální stát a tím pádem za konečné zničení národních států. Skupina si dala jméno po italském politikovi Altieru Spinellim, který měl odjakživa blízko ke komunismu. Už těsně po druhé světové válce se pokoušel prosadit evropskou ústavu, což ale tehdy ztroskotalo. Nespustil ale ani později tento cíl z očí a roku 1976 se stal členem Evropského parlamentu ve frakci „Komunisté a jim blízcí“. V roce 1984, dva roky před svou smrtí, nakonec uspěl: Evropský parlament přijal návrh dokumentu předložený Spinellim, kterým byl zahájen ústavodárný proces pro tehdejší Evropská společenství (ES). Trvalo dalších 20 let, než došlo k rozpracování evropské ústavní smlouvy. Ta sice nejprve na referendech ve Francii a v Nizozemí ztroskotala, ale nakonec vstoupila v platnost 1. prosince 2009 v téměř totožném znění jako „Lisabonská smlouva“.

O necelý rok později vznikla v září roku 2010 Spinelliho skupina. Ta nyní sdružuje 110 z aktuálního počtu 766 poslanců Evropského parlamentu. Jde v první řadě o zelené a liberály, ale ve skupině jsou i sociální demokraté jako Němec Jo Leinen a dokonce konzervativci jako Rakušan Othmar Karas (ÖVP). K prominentním podporovatelům skupiny patří zelený poradce automobilového a plynárenského průmyslu Joschka Fischer, bývalý předseda Evropské komise Jacques Delors a také Mario Monti, někdejší eurokomisař a předseda italské vlády z milosti banky Goldman Sachs.

Skupina se schází dvakrát ročně těsně před schůzkou hlav států a ministerských předsedů na „Stínové radě“. Cílem je vyvíjení tlaku směrem k federalizaci EU. Na první takové Stínové radě v březnu 2011 Spinelliho skupina požadovala mimo jiné jednotnou zahraniční politiku – aby to například umožnilo bombardování Lybie -, dále požadovala desetiletý investiční plán v objemu pohádkových čtyř bilionů (4.000 miliard) euro pro rozhýbání ekonomiky, a vytvoření hospodářské vlády EU. O dobrý rok později už požadovala vytvoření bankovní, hospodářské, fiskální a politické unie – tedy předstupně všemocného centralizovaného státu. Aby něco takového mohlo vzniknout, musely by se mimo jiné vydávat tzv. eurobondy (dluhopisy EU) a musel by být zaveden společný fond na umořování dluhů – což by deficity jižních zemí naložilo na bedra přebytkových zemí jako je Německo. V modelu podle Spinelliho skupiny by občané členských států měli platit daně přímo EU, Evropská Komise by měla zmutovat v hospodářskou vládu a pozice předsedy komise by měla být posílena. Pro volby do Evropského parlamentu nemají být registrovány pouze národní kandidátní listiny, ale také celoevropské listiny – toto vše navrhuje v příslušném dokumentu Cohn-Bendit a spol.

Ústava pro EU

Dne 3. října 2013 Spinelliho skupina zveřejnila společně s Bertelsmannovou nadací „Základní ústavní zákon pro Evropskou unii“. Jak při jeho prezentaci prohlásil Verhofstadt, inspirovali se autoři německým základním ústavním zákonem (Grundgesetz), který v Německu platí místo ústavy. Tento základní ústavní zákon byl v roce 1949 původně zamýšlen jako přechodné řešení do doby schválení německé ústavy, k čemuž ale dodnes nedošlo. Zastánci federální EU chtějí nyní zavázat pytel s kořistí a dotáhnout to, co rozjela smlouva z Maastrichtu 1992 a zavedení eura v roce 1999. Již roku 1997 předpověděl Joseph (Joschka) Fischer – nyní rovněž podporovatel Spinelliho skupiny – že měnová unie a „euro“ vyvolá „tlak směřující k úplné politické integraci“. Poté co euro mezitím zmutovalo do podoby katastrofické měny, považuje se vytvoření evropského federálního státu za nevyhnutelné, aby bylo možné turbulence této měny zvládnout.

Podle „Základního ústavního zákona pro EU“ Spinelliho skupiny mají být za tímto účelem přijata například tato opatření:

Vytvoření federální vlády EU, sestavované šéfkomisařem EU, namísto dosavadních jednotlivých komisařů jmenovaných členskými státy. Ústavy členských států musí akceptovat „hodnoty“ EU. K nim patří pluralismus, zákaz diskriminace, tolerance, spravedlnost, solidarita a stejnost mužů a žen (ano, přečetli jste dobře: stejnost, nikoli stejné postavení nebo rovnoprávnost!!); rozšíření kompetencí soudního dvora EU, Evropská centrální banka ECB a Parlament EU; konec výjimek pro jednotlivé státy, např. při poskytování podpor domácímu průmyslu; vybírání evropských daní za účelem financování rozpočtu EU; odstranění klausule o neručení za závazky jednotlivých států (Nichtbeistandsklausel) v měnové unii (která se stejně od roku 2010 permanentně porušuje), namísto toho zespolečenštění dluhů všech států. Obzvláště výbušný je požadavek odstranění principu jednomyslnosti i při hlasování o změnách základního ústavního zákona EU. Tím pádem mohou být většinovým rozhodnutím zavedeny diktátorské struktury, které pak budou závazné i pro ty státy, které s nimi nesouhlasily. Apoštolové ze Spinelliho skupiny totiž určitě vědí, že národy řeknou rozpuštění národních států „ne“.

Spinelli a Bertelsmann

Nejbližším partnerem Spinelliho skupiny je Bertelsmannova nadace. Ta nejenže publikovala „Základní ústavní zákon pro Evropu“, nýbrž je neodmyslitelně spjata s kteroukoli akcí Spinelliho skupiny. Elmar Brock, jeden ze zakladatelů skupiny, nejen že sedí od roku 1980 (!!) jako poslanec CDU v Evropském Parlamentu, ale byl do roku 2011 i vrchním lobbyistou Bertelsmannova koncernu. Nyní jako oficiální „Bertelsmannův poradce“ zakroužkoval v kolonce měsíční plat v majetkových přiznáních členů Evropského parlamentu rozmezí „5.000 až 10.000 Euro“. Stejně tak pro Bertelsmanna pracovala zelená Franciska Brantner, než se v roce 2009 dostala do Evropského parlamentu a o něco později už podporovala počáteční fázi Spinelliho skupiny. Od voleb v září 2013 sedí za zelené ve Spolkovém sněmu.

Bertelsmann, největší evropský mediální koncern, je se svojí stejnojmennou nadací považován za tajnou mocenskou centrálu Německa. Má ty nejlepší vztahy k CDU, CSU, SPD, Zeleným a FDP a silně se zasazuje za privatizaci veřejných služeb. Pro jeho kritiky zkratka BRD už dlouho znamená „Bertelsmann-Republik Deutschland“.

O svých cílech ohledně EU centrála nadace v Güterslohu nenechá nikoho na pochybách: „ Se zřetelem ke stoupající únavě z Evropy a šířící se skepsi ohledně měny euro v členských státech se Bertelsmannova nadace zasazuje za uskutečnění vize Spojených států evropských“. Kurs směrem k federálnímu eurostátu „bertelsmaňáci“ oficiálně nastoupili v roce 2009, rok po založení Spinelliho skupiny.

Kdo je diktátor?

Na této cestě k centralizovanému eurostátu pro hlavní zástupce Spinelliho skupiny, Cohn-Bendita a Verhofstadta, platí především jediné: nekompromisnost. Zejména si berou na mušku státníky jako je maďarský Viktor Orbán, kteří se ve smyslu svého národa zasazují za národní stát: Verhofstadt jej obvinil, že dělá „z demokracie demokraturu“ a Cohn-Bendit v Europarlamentu dokonce vykřikoval, že „diktátor se jmenuje Viktor Orbán“. To zní obzvláště kuriózně, protože právě Orbán stál na konci 80. let v čele boje za svobodu proti maďarským komunistům. Podobně to schytal i bývalý český president Václav Klaus, kterého v prosinci 2008 na pražském hradě navštívili Cohn–Bendit a další poslanci Evropského parlamentu. Cohn-Bendit tehdy řekl hlavě státu ohledně Lisabonské smlouvy, kterou Klaus tehdy ještě nechtěl podepsat: „Váš názor mě nezajímá. (…) Budete to muset podepsat.“ Po dalším poučování a komandování reagoval Klaus zděšeně: Ještě nikdy předtím prý s ním během jeho tehdy šest let trvajícího presidentství takto nehovořil „v tomto stylu a tímto tónem“. „Myslel jsem, že tyto metody pro nás skončily před 19. lety (se zhroucením socialismu). Vidím, že jsem se mýlil“, řekl.

Klaus Fassner je zakladatel iniciativy za zákaz genových technologií a autor četných článků a knih na toto téma. Již v roce 2010 byl vyznamenán novinářskou cenou Salus a rakouskou cenou Solarpreis.

Vyšlo v měsíčníku COMPACT – Magazin für Souverenität 2/2014
www.compact-magazin.com
Pro freeglobe.cz z němčiny přeložil: Pavel Křivka
Zdroj