Zabij bobra, zachráníš strom

Tento lidový vtípek na margo ekopošuků vystihuje docela dobře jejich rozpolcenost. Ještě více jsou zmateni, když chráněné zvíře žere chráněnou rostlinu. Když však brouk kůrovec žere stromy na Šumavě tak fest až vytváří holiny, vědí co s tím. „Uváží“ se k uschlému stromu, a za zpěvu písně „Nech brouka žít“ hlídají aby nebohý brouk mohl snadno přelézt na strom zdravý. K čemu se však budou uvazovat až zdechnou všechny stromy?

Jsou to věrozvěstové holé pravdy a zastánci lesa z holých stromů. Místní samosprávy a nové vedení Šumavského parku jsou asi banda amatérů, se kterými se není třeba bavit. Posláním parku je chránit přírodu a přirozený vývoj ekosystémů, umožnit poznání přírody formou šetrné turistiky, zajistit vědecký výzkum a vytvořit podmínky pro prosperitu místních obcí. Nikde ani slovo, že se to má vše nechat sežrat jakýmsi blbým broukem a turistiku provozovat mezi uschlými stromy. Přiznám se, že mi uniká, proč by si měl blbý brouk ničitel dělat co chce, tak jsem si trochu o problému početl. A k čemu jsem přišel?

Národní park je rozdělen na tři zóny. První zóny sestávají ze zachovalých přirozených biotopů, především rašelinišť či pralesovitých porostů. Druhé zóny mají být postupně – během několika desítek let – převáděny na přírodní les. Měl by se sem tedy vracet buk a jedle, ve vyšších polohách potom původní genofond smrku a jeřáby. Třetí zóny tvoří obce a jejich bezprostřední okolí.

V současné době ale část lesů druhých zón tvoří smrkové monokultury, vysázené před desítkami let. Přirozené mechanismy zajišťující stabilitu ekosystému jsou zde oslabené a les rychleji podléhá hmyzu či extrémnímu počasí, především v horách velmi častým vichřicím. Proto v okrajových částech parku je (ve druhých zónách) nezbytné proti kůrovci zasahovat. Sanace by měla důsledně likvidovat vznikající ohniska a to hlavně v těch místech, kde hrozí, že se kůrovec rozšíří i do hospodářských lesů mimo park.

Kůrovec zatím vyhrává boj o smrky v šumavském národním parku. Pruhy lesa, které brouk zdecimoval, jsou už vidět i z letadla. Za poslední čtyři roky už v rezervaci uschlo 2,7 milionu stromů. Kůrovcová kalamita neustupuje a navíc odrazuje turisty.

Reportéři MF DNES letěli v úterý ve vrtulníku z Kvildy, aby viděli lesy k Poledníku nad Prášilským jezerem, v okolí Bučiny a cenné území okolo pramenů Vltavy. Do stejné lokality zavítali i před třemi lety. Nyní je vidět, že kůrovcová kalamita se v okolí pramenů Vltavy rapidně rozšířila, uschlých stromů je minimálně dvakrát tolik. Na 25 procentech rozlohy parku bude les dál ponechán svému přirozenému vývoji, ale na zbylých dvou třetinách se proti lýkožroutovi bude bojovat. Z každého napadeného stromu vyletí při rojení 150 až 200 tisíc brouků. Aby uschnul další strom, stačí, aby se jich pod kůru zavrtalo pět set. Z každého napadeného stromu tak lýkožrout napadne zhruba dalších deset.

Lesy, o kterých se dalo ještě před lety říct, že jsou zdravé, teď vypadají jako memento zkázy. Už dávno to nejsou jen ohniska kůrovce, ale uschlé jsou celé hektary. Porost s větvemi u kmenů je průhledný. Doby, kdy byl neprostupný, jsou dávno pryč. Z výšky je to dobře vidět.

Na jedné straně marginální skupinka zelených ochránců, na druhé straně tvrdá realita. Kůrovcová kalamita navíc připravila Šumavu o turisty. „Je jich méně asi o třetinu. To je přímý dopad kůrovcové kalamity,“ říká starosta Modravy. Úbytek turistů už zaznamenal i starosta Horní Plané a předseda Svazu šumavských obcí. Turisté přijíždějí maximálně na jeden den a v obcích utratí méně peněz. „Potřebujeme návštěvníky, kteří na Šumavu přijedou na několik dnů. Nyní se snižuje délka jejich pobytu i stejně jako útrata. Je třeba zastavit experiment s hnědou Šumavou,“ postavil se za správu parku Hůlka.  Provozovatelé šumavských hotelů, penzionů a restaurací úbytek turistů také potvrzují. Mnoho podnikatelů už to vzdalo, na prodej jsou desítky šumavských penzionů.

Jeden z debatérů na FB píše: Nesměle se připojuji do debaty s názorem, že ekosystém se o sebe sám snad i postarat může, ale člověkem vysázená smrková monokultura jen těžko. Ale samozřejmě globálně máte pravdu, v dlouhodobém horizontu, za mnoho desítek let, tam něco zase vyroste. Ale radostnou podstatu takového principu jinak vnímá člověk, který tam žije, pracuje nebo má chalupu, a jinak ekoaktivista z Jižňáku, který se půjde příští rok přivázat zase někam jinam.

A tak se ptám. Sežere kůrovec lesy na Šumavě? Má člověk právo zasahovat, nebo vše necháme na přírodě? Ukazuje se, že nepůvodní smrkové monokultury jsou snadno poškozovány větrnými a sněhovými kalamitami, napadáním  kůrovcem a i jinými škůdci, kteří se rychle šíří.  Jediným možným řešením je tak přeměnit monokultury na smíšené lesy za použití sadby z vybraných oblastí Šumavy.

Současné přemnožení kůrovce na Šumavě a následné odumírání lesů je důsledek chybného hospodaření v minulých staletích. Vyrovnat s ním se však musí současná generace.

Necháme-li tomu přirozený průběh, kůrovec zničí značnou část lesů.  Na jejich místě asi vyroste sám nový les, původem z nekvalitních rodičů.  Kalamitní situace se tedy budou opakovat.  Další možností je zasáhnout. Stejně, jako zemědělec sklidí plodinu, která špatně prosperuje, a nahradí ji jinou. Zabránit šíření kůrovce a obnovit druhovou skladbu tak, aby byla podobná skladbě původního, odolného lesa. Je to pracnější, nákladnější, ale výsledek se dostaví již po desítkách let. Ze smrkových semen totiž buky, jedle a další druhy stromů nevyrostou.

Sousedovi na chatě, který vlastní i kousek lesa vlezl do pár jeho stromů kůrovec. Okamžitě měl na krku lesníka s výhrůžkou pokuty, jestli ty stromy nepokácí. Jak je tedy možné, že na Šumavě se toho potvorskýho brouka zastávají ekopošuci s takovou mírou publicity? Kvůli pár tetřevům? Tetřev není blbec. Když někdo začne kácet, půjde o kus dál.

Ale lidi co na té Šumavě žijí asi těžko. Přestaňme tedy laskavě bránit brouka co zabíjí stromy a starejme se o to, aby Šumava byla místem k žití pro lidi a ne pro lýkožrouty.

Zdroj