Zákaz černých koček a výsev čtyřlístků
Uveřejněno dne 12 dubna 2011 000 9:30
Hlas lidu, hlas boží. Jenže co si počít, když „vox populi“ blábolí nesmysly? Musíme se dopouštět šíleností jen proto, že si je přeje demokratická většina? Máme třeba lepit na mléčné a masné výrobky nálepku „Made from clone“?
Evropský parlament odhlasoval zákaz černých koček. Důvod je jasný. Podle posledních průzkumů veřejného mínění je většina obyvatel Evropské unie přesvědčena, že přeběhnutí černé kočky přes cestu přináší smůlu. Podle poslanců Europarlamentu může zákaz černých koček snížit počet dopravních nehod, neboť bylo jasně prokázáno, že černé kočky přebíhají i přes rušné silnice. Klesne také počet úrazů chodců, protože „černí nosiči smůly“ přebíhají po namrzlých chodnících, kluzkých dlažbách a dalších rizikových místech. Výbor Europarlamentu pro životní prostředí, ochranu zdraví a bezpečnost potravin projednává rovněž návrh směrnice, kterou by se v Evropské unii zavedlo povinné pěstování jetelových čtyřlístků místo tradičních trojlístků. Většina obyvatel EU je totiž přesvědčena, že nález čtyřlístku nosí štěstí. Výsevem čtyřlístků bude dosaženo štěstí na panevropské úrovni. Zatím neprošel návrh na zrušení kanalizace, i když je výrazná část obyvatel EU přesvědčena, že došlápnutí na mříže kanálu nosí smůlu. Zlé jazyky však tvrdí, že snahy o zvýšení počtu kominíků nejsou motivovány ani tak nedostatkem mistrů kominických a špatným stavem komínů, ale spíše naléhavou potřebou kominíků jako nosičů štěstí. Pokud hustota výskytu kominíků na kilometr čtvereční EU náležitě stoupne, bude prý přijata návazná norma přikazující nošení svrchních oděvů s alepoň jedním knoflíkem.
Navzdory tomu, že v pátek bylo 1. dubna, nejsou výše uvedené fiktivní aktivity Evropského parlamentu pokusem o aprílový žertík. Bohužel, letošní „unijní apríl“ začal s předstihem už 28. března 2011, když se do Evropské rady dostavili europoslanci Gianni Pittella (Itálie) a Katrika Liotardová (Nizozemí), aby tam tlumočili požadavek Evropského parlamentu na zákaz chovu potomků klonů hospodářských zvířat v zemích Evropské unie. Naštěstí neuspěli. V praxi to znamená, že když si ve Spojených státech někdo nechal naklonovat skvělého holštýnského býka Strabucka a následně si od něj pořídil početné potomstvo „normální cestou“ – tedy oplodněním jalovic a krav spermatem býčího klonu – může si evropský farmář takového „syna klonu“ popřípadě „vnuka klonu“ koupit a chovat ho na své farmě. Nedostane za to pokutu, nepůjde do vězení, neuseknou mu za to ruku. Synů a dcer, popřípadě vnuků a vnuček či pravnuků a pravnuček amerických zvířecích klonů žijí v Evropě řádově zřejmě stovky. Určitě jsou v Británii a ve Švýcarsku. Maso a mléko těchto zvířat se využívá jako potravina. A právě tomu chtěli europoslanci zabránit.
Evropská rada návrh europarlamentu naštěstí odmítla. Europoslancům připomněla verdikt amerického Úřadu pro potraviny a léčiva a Evropského úřadu pro bezpečnost potravin, podle kterého jsou produkty zvířecích klonů zdraví neškodné a nelze je odlišit od produkce obyčejných zvířat. O potomcích, prapotomcích a praprapotomcích klonů a jejich masu a mléku nemluvě. Zákaz dovozu a chovu potomků klonů v zemích EU by se rovnal vyhlášení obchodní války Spojeným státům, Kanadě, Austrálii a dalším zemím. Tato „válka EU proti všem“ by byla předem prohraná, protože Světová obchodní organizace by takovou ničím nepodloženou obchodní bariéru prohlásila za diskriminaci.
Gianni Pittlella a Katrika Liotardová nabídli Evropské radě kompromisní řešení: „Dobře, dovážejme a chovejme v EU i nadále děti, vnuky a pravnuky amerických zvířecích klonů. Ale jejich maso a mléko značme výstražnou nálepkou „Vyrobeno z klonů“. To je minimalistiký požadavek, z něhož neslevíme!“.
Naštěstí ani tato zrůdnost přes Evropskou radu neprošla. Neexistuje laboratorní technika, která by spolehlivě odlišila mléko či maso klonu od masa a mléka obyčejných zvířat. Tím méně existuje možnost identifikovat maso a mléko od potomků zvířecích klonů. To znamená, že by původ masa a mléka musel garantovat neuvěřitelně složitý systém certifikátů. Jak řekl během jednání s europoslanci maďarský ministr zemědělství: „Museli bychom vypracovávat složitý rodokmen pro každý plátek sýra a salámu.“ To by samozřejmě něco stálo. Peníze na tento systém certifikátů by šly z našich kapes. Byly by to peníze vyhozené oknem, protože bezpečnost potravin by se tím nezvýšila ani o chlup.
Co vedlo Evropský parlament k požadavku na zákaz chovu potomků zvířecích klonů a k požadavku na značení jejich produkce? Výsledky průzkumu veřejného mínění. V roce 2008 vyjádřilo v rámci Eurobarometru 58 % obyvatel EU nechuť konzumovat maso a mléko klonů. Pro europoslance platí: „Vox populi, vox Dei.“ Možná by se měli podívat na toto heslo podrobněji. Někdy je tento výrok prohlašující „hlas lidu“ za „hlas boží“ připisován anglickému historikovi Williamovi z Malmesbury, který žil ve 12. století. „Vox populi“ má však historii mnohem delší. Nám stačí, když se vrátíme do 8. století n.l., kdy napsal anglický učenec Alkuin z Yorku králi Karlovi Velikému o „hlasu lidu“ následující slova: „A těm, kdož říkají, že hlas lidu jest hlasem Božím, nemá se věřiti, neboť rozmařilost davu jest vždy velmi blízka šílenství.“
Jasnozřivá slova. Jako kdyby se Alkuin z Yorku osobně znal s Pitellou a Liotardovou. Pokud nevezmeme středověkou pravdu k srdci a nedonutíme k tomu své zástupce v nejrůznějších zastupitelských orgánech – europarlamentem počínaje a obecními radami konče – můžeme se dočkat zákazu černých koček a výsevu čtyřlístků.
Peníze uspořené tím, že necháme V Evropě žít černé kočky, růst trojlístky a přežvykovat pravnuky amerických klonovaných býků, bychom měli investovat do školství, a to přednostně do výuky přírodovědných a technických předmětů. Jen trošku vzdělanější obyvatelé EU už by se v dalších průzkumech veřejného mínění zvířecích klonů nebáli. Ale možná právě to je europoslancům a dalším zastupitelům trnem v oku. Mají raději voliče, kterému naskakuje při večerních zprávách husí kůže nad nálezem plutonia v půdě kolem havarované jaderné elektrárny v japonské Fukušimě. Tak krásně se přitom zapomíná na nedávný průšvih s toxickými a rakovinotvornými dioxiny v potravinách v ekologiky uvědomělém Německu. Vyjukanému a věci neznalému posluchači večerních zpráv lze celkem bez problémů zatajit skutečnost, že z pěti analyzovaných vzorků fukušimské zeminy obsahovaly plutonium jen dva. Naměřené množství bylo zanedbatelné a pocházelo s vysokou pravděpodobností nikoli z fukušimských reaktorů, ale ze spadu po dávno provedených testech atomových bomb. Uvedení dezinformací na pravou míru se asi nedočkáme. To si spíš vyslechneme zprávu, že v okolí Fukušimy žilo před zemětřesením nebývale mnoho černých koček a rostlo tam nápadně málo čtyřlístků. A jako apríl to uritě myšleno nebude.