Zakažme auta. A pak zakažme lidi.

Lidé jsou stále nespokojení. Tak nějak z principu. Dnes a denně slyším, že se mají špatně. Ve skutečnosti se máme tak dobře, že si to ještě před pár desítkami let neuměli lidé ani představit. A platí to pro celou Evropu.

Babička mého manžela mi vyprávěla, že jednou dostala náušnice. Své jediné v životě. Pak se jí narodila dcera. A tak náušnice dala dceři. Po zbytek života pak už žádné neměla. Která holčička dnes nemá náušnice? A která puberťačka k nim ještě nemá piercing, protože několikeré náušnice jí už nestačí?

Minulý týden jsme byli na české premiéře dokumentárního filmu „Bůh ti žehnej, Ozzy“. Zpěvák (a bývalý feťák a vůbec podivuhodný vejlupek) Ozzy Osbourne v něm popisuje, jak vyrostl v domě, kde nebyl ani splachovací záchod. Neměl ho prý ani nikdo v ulici. A to vše v Anglii, která je dnes ve špičce nejvyspělejších zemí světa; to abychom snad neměli pocit, že jen u nás jsme byli kdesi daleko za opicemi a „vyspělým světem“. Tehdy – byť v době už celkem dlouho po válce – to bylo normální. Kde jsme dnes? Dnes je běžné, že téměř každé dítě má svůj pokoj, svůj mobil, své nevímco. Nedávno něco nemyslitelného. Životní úroveň je neuvěřitelně vysoká.

A mnohým je stále nízká. Snad že s jídlem roste chuť. Minulý týden kamarád vyprávěl, že jeho žena čeká třetí dítě. A že si ho samozřejmě „bude muset nechat vzít“. Manžel se velice podivil, co je k tak zásadnímu rozhodnutí vede. Odpověď zněla, že si kamarád chce udržet svůj životní standard. Nutno ovšem dodat, že kamarádova rodina se nemá špatně. Toho času například staví dům za několik milionů. Neboli kamarádova představa o „standardu“, kvůli němuž je ochoten obětovat i své nenarozené dítě, se mi jeví nastavená poněkud vysoko. Dva z našich dědečků jsou ze šesti dětí. Nikdo z nich nikdy nebyl ani zdaleka tak bohatý, jako je dnes náš kamarád, a přesto se běžně v rodině dokázali postarat o šest dětí. A byli podle vyprávění šťastní.

A tito lidé, kteří jsou z historického pohledu bohatí neskutečně, dnes vymýšlí, jak to udělat, aby se měli ještě lépe. A přišli na to, že dnes máme „až příliš“ technologických výdobytků, a že když je zrušíme, prý se tím vrátíme k přírodě a bude nám lépe. (Asi pak teprve budou schopni být zase šťastní a mít šest dětí jako naši předkové.) Tak trochu jako by už lidé roupama nevěděli coby, a proto vymýšleli skopičiny. Jenomže je hloupost stavět se jen z „rozežranosti“ novým technologiím.

Například na pražském magistrátě vymysleli, že se budeme mít v Praze lépe, když zúžíme pražskou magistrálu. V několika fázích by měla být přebudována na městský bulvár v celém rozsahu od Holešovic až po křížení s Jižní spojkou. Automobilová doprava na magistrále sice má zůstat zachována, ale pruhů bude méně. A jeden pruh bude jen pro autobusy.

Kdo zná Prahu, hned chápe, že výsledkem nemůže být nic jiného než ukrutná dopravní zácpa. A zácpa je neekologická. Motory běží, auta stojí. Někteří pražští radní si to ale nemyslí. Že by jen byli tak dezorientovaní, protože autem nejezdí? To sotva. Ve skutečnosti totiž leccos svědčí o tom, že ti, kteří proti autům naoko nejvíc brojí, jsou často obstojní ropáci. Např. server autorevue.cz zjistil, že brněnský radní Martin Ander ze Strany zelených ujel v roce 2015 služebním autem 30 000 kilometrů. Zelený a v autě? Není to něco jako komunista-velkotovárník vykořisťující děti? Skutečný zelený přece jezdí pouze na kole nebo veřejnou dopravou, nebo se pletu? Matěj Holan z Žít Brno za svým ekologickým posláním v roce 2015 ujel služebním autem dokonce 58 000 km. Nestala se někde nějaká chybka?

Ale „zelené důvody“ nejsou jediné, které vedou některá individua na magistrátu k tažení proti autům. Někteří tvrdí, že auta se mají ve městě úplně zakázat, protože způsobují stres. Jako kovaní diktátoři chtějí vše zakazovat, „povolovat“ a rušit. Svoboda jim je cizí. Ve městech se prý mají vytvořit nesnesitelné podmínky pro řidiče, aby se svých aut rovnou vzdali. Všude mají být třicítky, celé části měst mají být autům uzavřeny. Zkrátka bez aut je to prý skvělé.

Prý řidiči-hlupáci nepřemýšlí, zda se nedá jít pěšky. Jak prosím? Co je tohle za uhozené tvrzení? V Praze se dnes už na mnohých místech nedá parkovat, takže chodit pěšky je ve skutečnostinutnéa počítá s tím automaticky každý řidič mířící do některých čtvrtí města. Zkuste si například zaparkovat v Praze někde poblíž Poslanecké sněmovny nebo Senátu. Minimálně kilometr a spíš mnohem víc nakonec budete muset stejně dojít, protože někdejší parkoviště na Malostranském náměstí prý město hyzdilo. (Řekla bych, že zahrádky restaurací, kolem nichž se musí chodec složitě proplétat, hyzdí středověký ráz náměstí mnohem více. Věc názoru.)

Jakpak by se asi obyvatelům Prahy 1 a 2 líbilo, kdyby měli napříště zakázáno přijet k sobě domů pod záminkou, že ubírají zeleným prostor k životu? Nemyslím, že by z toho byli nadšení. Protože podobně, jako má dnes skoro každý mobil, má většina rodin i auto a na stromy se vrátit nechce. Ale nejspíš se něčeho takového bát nemusí. To by byl už moc velký zásah do vlastnických práv, kdyby se ani obyvatelé centra nesměli ke svému bytu přiblížit autem (i když v ČR jeden nikdy neví). Rezidenti tedy nejspíš dostanou výjimku. K rezidentům ještě samozřejmě přidáme radní ze strany zelených, protože se přeci musí nějak dostat na magistrát, že. Pak přidáme výjimku pro policisty, výjimku pro zaměstnance genderových organizací, možná – když budeme hodně velkorysí – ještě výjimku pro sanitky. Neboli rozdělíme lidi na dvě kategorie. Na kategorii s výjimkou a na kategorii méněcenných. A pak se najednou budeme divit, čím to, že je pořád centrum plné aut zelených zastupitelů magistrátu a zaměstnanců genderových organizací, kterých se najednou vyrojí jako much. A všichni zelení budou žasnout, jak to, že oáza uprostřed města pořád neexistuje a že jsme se k tomu vytouženému vyššímu životnímu standardu pořád nějak nepropracovali. A že pokud chtějí zelený prostor, musí si zaběhnout do lesa, ne do milionového města.

Kdo bude na radnici hlasovat pro lepší dopravu v Praze, má můj hlas. Lepší doprava znamená co největší průjezdnost všech ulic, podpora tunelů, podpora parkovišť. Žádné uzavírání ulic, žádné rušení parkovišť, žádné modré zóny. Zakazování už bylo dost. Chci svobodu nejen jako občan, ale i jako řidič.

Jenomže se bojím, že takhle jednouché to nebude. Nevážíme si dobrého bydla a pořád si natvrdle komplikujeme život víc a víc. Bojím se, že už brzy někoho napadne, že ve městě nesmí být třeba WI-FI či mobilní síť. Jejich záření je přeci nezdravé. V rámci ochrany přírody bychom je tedy měli zakázat. A vůbec nejlepší bude zakázat v městech lidi. Lidi jsou totiž tak nějak neekologičtí. Je prokázáno, že vysoká koncentrace lidí zhoršuje život veverek a divokého ptactva.

 

Vladimír Pikora a Markéta Šichtařová