Závěrečné dějství v Bonnu

Poté, co Rusko způsobilo kolaps klimatických rozhovorů zabráněním schůze SBI, tak to možná probudilo i další národy, aby už přestaly poddajně sedět, když drásají zájmy jejich lidí.

Český článek o kolapsu klimatických rozhovorů v Bonnu: http://www.nwoo.org/view.php?cisloclanku=2013060049

Zástupci Afriky vystupují a ptají se, zda je to opravdu jen klimatická politika, když platí chudým Afričanům, aby zůstali chudí.

Afričtí ministři životního prostředí z 54 zemí nedávno prohlásili, že nejsou povinni používat svoji půdu ke kompenzaci uhlíkových emisí, jelikož z jejich hlediska, Afrika není za klimatickou změnu odpovědná.

Africkým zástupcům dělá starosti nové kolo eko-imperialismu v Africe s projekty uhlíkových offsetů, které vedou k „záborům půdy“ rozvinutými národy. Dělá jim starosti, že zemědělství se tlačí k „uhlíkovému farmaření“, z něhož tyjí spíše zahraniční investoři, než aby se produkovaly potraviny a zpeněžovaly plodiny, z nichž mají Afričané prospěch.

Mechanismus čistého vývoje (CDM) od OSN a zalesňovací iniciativa REDD+ poskytují schémata, podle nichž mohou rozvinuté země provádět „offsety“ svých emisí platbami projektů v rozvojových zemích jako v Africe. Ohromné částky peněz přechází z ruky do ruky, nikoliv však ve prospěch afrických chudých.

Rostoucí počet Afričanů říká už „ne!“ projektům zalesňování a „uhlíkové půdy“, které by použily jejich půdu v systémech uhlíkových povolenek. Tyhle uhlíkové systému od chudých lidí v rozvojových zemích vyžadují, aby svou půdu vyčlenili pro dotovaná méně produktivní využití. Ale většina zisku z toho jde místním elitám a uhlíkovým investorům ze Západních zemí.

Studie od Institutu pro politiku zemědělského obchodu zjistila, že systém uhlíkových offsetů za 2,5 milionu dolarů v Keni vynesl 1,05 milionu švédským a dalším operátorům ze Západu, přičemž od 60 000 keňských farmářů vyžaduje, aby se rozdělili o zbytek, což vychází na 23,83 dolaru pro každého za více než 20 let, čili zhruba na jeden dolar na rok pro každého. Výměnou za tyto dolary se musí tito afričtí farmáři zavázat k plnění požadavků farmářskou na dřinu a co je nejdůležitější, uvíznout v chudobě mimo možnosti vysoko-výnosového farmaření, které v podstatě na Západě skoncovalo s hladověním. To je pro Afričany vysoká cena, kterou musí zaplatit k ukojení pocitu viny rozvinutého světa za to, že podstoupil průmyslovou revoluci.

„Partneři Země“ vydali složitou metodologii k vyčíslování záchytů uhlíku do půdy, která poskytuje dobrý příklad toho, jakou tyto typy systémů hrají roli, a proč by jen málo z nich mohlo mít přínos pro chudé.

„Zdejšímu zemědělství hrozí vážné nebezpečí se skutečným potenciálem dalšího zabírání půdy a s rozšiřováním monokultur, aby se sklízeli uhlíkové povolenky,“ říká Helena Paul z EcoNexus (IPC News).

Další na Evropany apelují, aby opustili to, co popisují jako jejich „zkrachovaný experiment s tržním mechanismem“ a místo toho se dali do redistribuce bohatství prováděním masivních přímých plateb Africe pod OSN uvažovaným systémem „ztrát a odškodnění“. (Viz zpráva CFACT.)

Ke zvláště hrůznému příkladu nebezpečí, které představuje pro Afričany moderní eko-imperialismus, došlo, když v Londýně sídlící New Forest Company použila ozbrojené gardy, aby brutálně vyhnala Uganďany z jejich domovů, aby uvolnili cestu projektu uhlíkových offsetů. Domy jim vypálili i s osmiletým Friday Mukamperezida upáleným, zatímco jeho matka byla shánět pro toho nemocného chlapce upoutaného na lůžko léky. O tomto incidentu se dovíte více zde.

Zde je o tomto incidentu česky: Ozbrojené jednotky pálí domy a zabíjí děti, aby Uganďany vystěhovaly ve jménu Globálního oteplování

A zde česky jiný článek o něčem podobném: Honduraští farmáři jsou masakrováni ve jménu globálního oteplování

CFACT má pro Afriku jinou vizi. Afričané mají právo na veškerý prospěch plynoucí ze svobodné a prosperující společnosti. Afrika nepotřebuje ubohé dávky konstruované tak, aby je udrželi v chudobě, a určitě by neměla tolerovat novou vlnu eko-imperialismu. To, co Afrika i zbytek rozvojového světa opravdu potřebuje, jsou svobodné trhy, práva k majetku, svobodné volby a vláda zákona. Rozvojové země by měly soustředit své úsilí, aby jim to pomohlo dosáhnout právě tohoto s otevřenými trhy pro jejich produkty, sdílením technologií a poskytováním pomocné ruky k tomu, aby postupovaly dále konstruktivní cestou.

Craig Rucker do Ugandy dodává laptopy

Měli by být Afričané svolní s tím, že se uváží k chudobě, aby se bohaté národy cítili lépe? Ti, komu opravdu na Africe záleží, jim budou raději pomáhat v konstruktivní cestě. Nechme růst africký průmysl. Nechť vysoce výnosové zemědělství odstraní hlad. Jen prosperující Afrika s prostředky, aby svým lidem poskytla vzdělání, zdravotní péči, výživu a prosperitu v rozvinutých zemích branou jako samozřejmost by měla být pro Afričany a skutečné přátele Afriky přijatelná.

Ti Afričané, kteří v Bonnu vystoupili, aby odmítli uhlíkové farmaření, by to měli učinit opět, až budou klimatické rozhovory znovu svolány pro COP 19 v listopadu do Varšavy. Ti, komu záleží na skutečném pokroku pro Afriku, by se k nim měli přidat.

Zdroj