Zelená demagogie je důsledek strašení kysličníkem uhličitým

Nejprve bych se alespoň stručně vyjádřil k tomu, proč je propaganda o škodlivém vlivu kysličníku uhličitého na klima Země v zásadě mylná a zcestná. Vyplývá to ze zákonů termodynamiky, protože již dlouhou dobu je známo, že každé těleso vyzařuje energii, která je úměrná čtvrté mocnině jeho absolutní teploty v Kelvinech. Tento Stefan-Boltzmannův zákon platí univerzálně, a proto i pro Zemi. Pokud se na Zemi zvýší teplota o 1 Kelvin, musí se podle zákona zvýšit vyzařování Země. Aby byla zachována termodynamická rovnováha, musí Země dostávat více energie ze Slunce, a to de facto přímo úměrně. Není tedy vůbec možné, aby se teplota na Zemi zvýšila díky „akumulaci tepla“ kysličníkem uhličitým, jak věrozvěstové klimatických změn neustále omílají. Dokonce jsem nedávno zaslechl zprávu o tom, že družice Země měřící její záření skutečně potvrzují, že se záření Země zvýšilo.

Protože však oficiální „věda“ není schopná ani ochotná pavědu o vlivu kysličníku uhličitého na klima Země rozporovat, a naopak se ideologie vlivu kysličníku uhličitého stala mantrou světové politiky a Západu zvláště, důsledky jsou jasné. Mladí lidé bojují za záchranu klimatu, někteří dokonce odmítají mít děti, aby „zachránili“ klima. Přímořské a zejména ostrovní státy potom obviňují průmyslové země, že je „pohlcuje“ oceán a požadují miliardy dolarů. Bojovníci za záchranu klimatu se lepí k silnicím, brání v těžbě uhlí, bojují proti všem „neekologickým“ palivům včetně plynu (hlavně ruského).

V této souvislosti je potřeba zmínit i to, že by například dnešní dálnice v Německu za současných podmínek nevznikly ani náhodou. Každá stavba dálnice je u nás blokována různými ekologickými sdruženími a dnes už se tito „ekologové“ zuřivě brání i výstavbě obchvatů větších měst, které dopravou napříč městem dlouhodobě trpí. Aby bylo jasno, nemám nic proti ochraně životního prostředí ve smyslu omezení negativních vlivů na ekosystém. Čistota vod i ovzduší je důležitým parametrem rozvinuté společnosti. Pamatuji si doby, kdy se na to z vysoka kašlalo a díky tomu byly otráveny kilometry čtvereční lesů v Krušných horách, Jizerských horách i Krkonoš a z českých řek byly doslova stoky.

Pokud však ekologové či „takyekologové“ zuřivě brání výstavbě obchvatu měst, kde je cílem těchto opatření zklidnit dopravu v centrech měst a tím zlepšit nejen kvalitu ovzduší, ale snížit i riziko nehodovosti, je to na pováženou. Doslova alarmující je pak názor na nucené opuštění automobilové dopravy, čímž by se také doprava „zklidnila“ a nahradila by jí vlaková a autobusová doprava. Stát by měl podle těchto „expertů“ omezovat možnosti využití automobilů, eo ipso je zakázat a basta.

Bohužel, stát však často svými stavbami nahrává námitkám ekologů, když se konkrétně v našem případě místo rychlé dostavby obchvatu města řeší „zkapacitnění“ silnice na čtyřproudou v části, kde to zatím nedává smysl. Ano, chápu, že výkupy pozemků jsou složité a ochrana přírody nutná, přesto se mi zdá, že není politicky prozíravé stavět něco, co by ještě pár let mohlo počkat a s důležitým obchvatem „nespěchat“.

V zásadě však stále platí to, co je evidentní. Ekologie, která nebere v potaz zájmy člověka jako součásti ekosystému a upřednostňuje „nedotknutelnost“ přírody, je zcestná. Současně platí i to, že stát v investicích do dopravní infrastruktury v minulosti nepostupoval dostatečně razantně a stávající dopravní síť už nestačí aktuální zátěži. Stačí si poslechnout „Zelenou vlnu“ a každý den se dovíme, že kvůli nehodám stojí D1, D5, D8, D10 nebo D46. D1 mezi Prahou a Brnem už dávno měla být tříproudá v každém směru. Bohužel, z diskuzí dneška se vytratil zájem o člověka.

Na závěr však musím jednoznačně ocenit vystupování ministra dopravy Martina Kupky na onom mítinku k obchvatu. „Ekonámitky“ vyslechl a podrobně na ně reagoval a fakty dokazoval jejich iracionalitu a nevysmíval se jim. To je zřejmě jediná cesta jak pro „mlčící většinu“ zajistit bezpečnější dopravu.