Zelená destrukce nastupuje
Uveřejněno dne 27 srpna 2020 000 13:32
Od 1. 1. 2020 vstoupil do platnosti systém, který zavádí pokuty za nadlimitní emise CO2 u nově vyrobených automobilů. Je to plně v souladu se současným zeleným náboženstvím, které ovládá vrcholné instituce Evropské unie. Přímým přínosem mělo být zlepšení ovzduší a nepřímým odklon od spalovacích motorů a přechod na elektromobilitu. Ta je – pro mě nepochopitelně – mantrou všech bojovníků za klima. Dal jsem si tu práci a prošel zprávy ze světa automotive, které byly od nového roku publikovány. Je to fascinující čtení:
Pokuty za emise u vozů s malými tříválcovými motory jsou paradoxně vyšší než pokuty za emise motorů SUV. Důvodem je progresivní sazba limitů v závislosti na hmotnosti vozu. Výsledek: nevyplatí se vyrábět laciné úsporné vozy.
Pokuty za překročení limitů emisí by v roce 2020 mohly dle studie společnosti PA Consulting dosáhnout až 14,7 miliard euro (tj. 375 miliard Kč). Většina těchto pokut dopadne na německé automobilky. Výsledek: Snížení zisku automobilek, snižování výroby, propouštění. A jako bonus je třeba zmínit, že český automotive průmysl je silně vázán na Německo. Dopady se projeví tedy i u nás. Již dnes hlásí české firmy pokles poptávek.
V Německu již automobilky zareagovaly. Mercedes začal propouštět. Volkswagen se raději rozhodl vyrábět elektromobily, které bude muset prodat se ztrátou, ale tato ztráta bude nižší než očekávaná pokuta. Z hlediska ekonomické logiky je to racionální krok. Z hlediska dalšího rozvoje firmy jen krok, který zpomalí zaostávání. Dle odhadů zanikne v Německu kvůli této politice do roku 2030 asi 410 tisíc pracovních míst. Jde o součet pracovních míst v automobilkách a u subdodavatelů. To je již velké číslo a samozřejmě tento vývoj bude obdobný i v dalších zemích.
No a nyní k elektromobilitě. V Nizozemsku, které dává na elektromobily největší dotace, kde je nejvíce těchto vozidel v Evropě, narazila dobíjecí síť na své limity. Prostě není kde „dotankovat“ baterie. Dále dobíjecí stanice přestávají být dotované. Jednalo se o zaváděcí politiku a nyní už se přechází na tržní ceny. Výsledek: V přepočtu na litr nafty je provoz elektromobilu výrazně dražší a možná si ho ani nedobijete.
Navíc elektromobily nejsou „čisté“, výroba elektřiny není bezemisní. Paradoxem je, že emise CO2 vzniklé při výrobě elektřiny, přepočtené na její spotřebu na kilometr, jsou vyšší než u některých úsporných modelů aut se spalovacími motory. A ještě větší paradox je, že tyto emise jsou vyšší, než limit stanovený EU, za jehož překročení se udělují pokuty. Pro srovnání limit je 95 gramů CO2 na 1 kilometr, emise na produkci elektřiny (počítáno pro výrobu v ČR) jsou 107 gramů na 1 kilometr. Výsledek: Elektromobily nejsou v současné době ekologičtější.
No a na závěr ještě dvě perličky, jak se mohou plány sociálních inženýrů zvrhnout. V Berlíně zavedli zóny s maximální rychlostí 30 km/hod. Samozřejmě se zaklínali mantrou snížení emisí. Jaké bylo překvapení, když se zjistilo, že efekt není žádný. Když přihlédneme k tomu, že opatření bylo zavedeno v roce 2018 a mezitím došlo k částečné modernizaci vozového parku s příklonem k ekologičtějším vozidlům, lze říct, že efekt je přesně opačný, než bojovníci za klima zamýšleli. Důvodem je, že moderní vozy produkují nejméně škodlivin při rychlosti okolo 60 km/hod. Jenže vysvětlujte aktivistům, že by si měli nastudovat nějaké informace. Oni přece vědí co je nejlepší a nebudou si kazit názor nějakými fakty. Předpokládám, že výsledkem tohoto experimentu budou další zákazy. Jednou to přece – dle logiky ekofanatiků – musí vyjít.
A vrcholem je zpráva, že v Belgii zavedli tak přísné podmínky pro vjezd automobilů do měst, že je nesplňuje ani část vozidel policie. Předpokládám, že velká část belgických zločinců se po přečtení této zprávy stala bojovníky za klima.
Co mě pobavilo úplně nejvíc, bylo vyjádření nejmenovaného ekonoma, že toto zelené směřování může být pro Evropskou unii konkurenční výhodou, ale jen když přemluví zbytek světa, aby se přidal. Tedy, když se střelím do nohy a přemluvím k tomu ostatní, budu mít konkurenční výhodu, protože se mi rána začala hojit o chvíli dříve. Kulhat budeme všichni stejně. Jen pořád nechápu, proč by se ti ostatní také do té nohy chtěli nechat střelit.
Tolik tedy – částečně ironicky – k současným dopadům boje za klima. A to je teprve leden. Prostě lze jednoznačně říct, že tento boj za záchranu planety je nedomyšlený a pro Evropu sebedestruktivní. To však samozřejmě fanatickým bojovníkům za klima nevadí a budou v něm pokračovat až do úplného zničení. Našeho zničení.
Prosím, nedopusťme to. Bohužel naše manévrovací schopnosti jsou silně omezené. Nový zelený úděl po Evropu byl schválen a není možno ho zvrátit. Lze korigovat, ale předpokládám přehlasování vzhledem ke složení Evropské komise a Evropského parlamentu. Tedy jediná možnost, jak zatáhnout za záchrannou brzdu, je odejít z Evropské unie. Pak si můžeme nastavovat pravidla aspoň částečně sami. Samozřejmě zelené šílenství na nás bude dopadat i dále, ale rozhodně ne v plné váze. Nicméně je třeba vystoupit z tohoto vlaku dřív, než dorazí do zeleného pekla.