Zelení mají mezi sebou rebela
Uveřejněno dne 18 listopadu 2010 000 12:52
Fandí Klausovi a popírá teorii oteplování! Jestli existují političtí kacíři, speciální pedagog se pasoval na jejich prototyp.
Exministr Ondřej Liška měl při víkendovém sjezdu Strany zelených v Praze řadu kritiků. Většinou mu vyčítali, že pod jeho vedením partaj vypadla ze sněmovny, že brání Daně Kuchtové v návratu, případně že do obludného hotelu Olšanka nepozval svého předchůdce Martina Bursíka. Jeden z jeho oponentů byl ale hodně odlišný. A svým způsobem výjimečný, odvážný.
Pavel Svoboda jakoby si spletl barvy a zaměnil zelenou za modrou. „Počítám se mezi příznivce Václava Klause. K teorii globálního oteplování mám hodně výhrad,“ šokoval dvě stovky delegátů, kteří poslouchali jeho příspěvek do diskuse před volbou předsedy.
Jestli existují političtí kacíři, speciální pedagog z olomoucké univerzity se pasoval mezi zelenými na jejich prototyp.
„Jsem bytostně pravicový. Václava Klause je potřeba. Udělal toho hodně i pro ekologii,“ shrnul později pro HN svůj pohled na arcinepřítele environmentalistů, k nimž patří jak Liška, tak Bursík a s nimi drtivá většina členů zelených. Nutno dodat, že zarputilost je oboustranná.
Jak se ale s diagnózou Klausova obdivovatele žije mezi zelenými? „Je to těžké. Mám však pocit užitečnosti, protože ve Straně zelených je absence těchto hlasů. Je nebezpečné, pokud existuje jediný správný názor. Všichni kritizují Václava Klause, ale přitom jen málokdo četl Modrá, nikoli zelená planeta. Připomíná mně to Chartu 77, všichni ji kritizovali, ale nikdo ji nečetl.“
Pavel Svoboda používá odvážná slova a přirovnání zjevně rád. Otázkou pak je, proč u zelených zůstává, když by mu u ODS bylo přinejmenším stejně dobře. „Zvažoval jsem to, ale nakonec mě odradili někteří politici na komunální úrovni. A tak jsem pořád u zelených.“
Asi nepřekvapí, jaký je jeho recept na cestu z politické bezvýznamnosti: méně velkých slov, méně ambicí zachránit svět, ale více drobné práce, třeba při ochraně zvěře. Ostatně kvůli tomu prý s kolegy zakládal zelené ve Vidnavě, městečku na hranicích s Polskem v podhůří Jeseníků. Mimochodem, bylo to tři dny po 17. listopadu 1989.