ZELENÝ BULLSHIT
Uveřejněno dne 31 ledna 2022 000 16:12
Přesvědčování, že další zvyšování neregulovatelných solárů a větrníků je tou nejlepší cestou k levnějším energiím, připomíná rady vraha rodičů sirotkům, aby zabili rodiče svých spolužáků, že se pak nebudou cítit tak blbě.
Víra hory přenáší a lidské životy přeorává, ale pravdu ze lži přešít nedokáže. Když dnes zelení aktivisté přesvědčují veřejnost, že za vysoké ceny elektřiny, které jsou pro široké vrstvy obyvatelstva likvidační, může to, že jsme málo dotovali soláry a větrníky, je to opravdu chucpe. Argumenty zelených aktivistů by byly k hurónskému smíchu, kdyby nešlo pro dost lidí o samotnou existenci.
Takže zkusme to vysvětlit ještě jednou. Za cenový skok z konce loňského roku opravdu nemůže evropský Green Deal, který za účasti i našeho premiéra Andreje Babiše před necelými dvěma lety odmávala Evropská unie. Tak rychle devastaci tržních mechanismů v energetice stihnout nelze.
Přesvědčování, že další zvyšování neregulovatelných solárů a větrníků je tou nejlepší cestou k levnějším energiím, pak připomíná rady vraha rodičů sirotkům, aby zabili rodiče svých spolužáků, že se pak nebudou cítit tak blbě. To už je fakt bullshit.
Neregulovatelné zdroje závislé na počasí budou vždy potřebovat nějakou zálohu. Sny o skladování energie jsou stále jen sny. Baterie nikdy nezvládnou zálohovat více než na hodiny a vodíkové technologie jsou v plenkách. Nenajdete ani jeden skutečně velký komerčně provozovaný projekt, jehož technologie by byla masově nasaditelná v průběhu nejbližších dvou, tří, pěti let, kdy se podle zelených představ Green Dealu má odehrát ten zásadní zlom v nasazení bezemisních zdrojů. Jedním z klíčových důvodů je to, že je to pořád příliš drahé a neefektivní. A to do toho nikdo zatím nepočítá, že samotné skladování a trvalé udržování obrovských zásob vodíku má i své nemalé finanční náklady, takže to vše dohromady bude nutně mnohem dražší, než dnes nejdražší a nejčistší plynové zdroje.
V sociálním kontextu to pak už dnes vypadá tak, že celá populace platí subvence výrobcům a investorům, aby stavěli a provozovali zdroje, jejichž produkce je tak drahá, že těm, kterým už po tom placení nezbývá na základní otop a svícení, musí ti šťastnější ještě přispět formou sociálních dávek proti „energetické“ chudobě.
A abych nezapomněl, při tom všem si akcionáři energetických společností mohou rozdělovat tučné dividendy z provozu dávno odepsaných, a tudíž nejlevnějších a nejšpinavějších elektráren. To už vypadá skoro jako ty pověstné „šťastné zítřky“.