Zelený Hamburg bez aut
Uveřejněno dne 13 února 2014 000 14:36
zpráva o tom, že Hamburg „chce zakázat auta“, ke mně dorazila asi milionkrát. Začal jsem tedy hledat na webu a zjistil jsem, že žádný takový plán oficiálně neexistuje. Předesílám, že v Hamburgu to nijak zvlášť neznám, nemám tedy příliš silné povědomí o tom, jak se tam žije. Z auta mi to přišlo asi jako Praha. A nemám pocit, že by Hamburg byl zrovna místem, kde by chtěl žít každý.
Hamburg momentálně prožívá výročí. Dva velké parky jsou 100 let staré. Zelený mozci si z toho udělali svátek pod názvem 100 Jahre Grün. V podstatě se tím chce říct, že parky se už 100 let zelenají (nejspíš s malou pauzou před 70 lety). Podobné události jsou většinou pohnutkou k tomu, aby se zelená klika vytasila s nějakým záměrem, jak šířit dobro, pravdu, lásku a polaskat bohyni Gaiu.
Dokument s názvem „Kvalitativní ofenzíva ve veřejném prostoru“ má celých 114 stran a to je spolehlivou zárukou toho, že to nikdo nebude číst kromě několika desítek členů německého Fahr*rad Jugend, kteří uspořádají tradiční circle jerk zvaný „veřejná diskuse“, na kterém se ujistí, že plán je správný a kdo nesouhlasí, ten je fašista a homofob a názory fašistů a homofobů nebereme v potaz. Nebudeme dokument obsáhle rozebírat, každopádně jeho obsah je až nečekaně umírněný a z pohledu českých cyklofašistů je přímo odsouzeníhodný, protože tam stojí, že je normální jezdit autem, že je normální parkovat auto blízko domova a že parkovat by si lidi měli především doma. Spíš bych si dělal obavy, kdybych byl v Hamburgu rezident ve vlastním domě, protože je v něm mezi řádky obsažen záměr „přidělovat“ nájemníky do neobsazených soukromých prostor, i když to tam explicitně nestojí.
Tzv. Green network plan je dokument starý třicet let, který se postupně realizuje a jehož záměrem je, aby se ten, kdo chce, mohl dostat z centra na okraj města pěšími a cyklostezkami („So soll es möglich sein, sich ungestört vom Straßenverkehr auf Fuß- und Radwegen im Grünen innerhalb der Stadt und bis in die freie Landschaft am Rande der Stadt zu bewegen.“). Proti tomuto záměru asi nelze nic zásadního namítat, otázka se vnucuje, kolik občanů Hamburgu má skutečně zájem se takto dopravovat (město je přibližně čtverec o straně 25 km, cesta ze středu města na okraj tedy bude trvat něco mezi jednou a třemi hodinami). Plán se realizuje od roku 1985 a jeho výsledky jsou, ehm, dílčí. Vzhledem k tomu, že během uvedených téměř 30 let zelená síť omotala Hamburg dosud jen velmi částečně, realizace záměru zjevně pokulhává. Asi nebude o zelené stezky velký zájem (ve srovnání se stezkami nezelenými) a obyvatelé Hamburgu se bez nich dokázali po celou jednu generaci dobře obejít. Ale plán je kolosální a Hitler by z něj měl jistě radost.
Začátek šíření celé informace je pravděpodobně zde. Článek cituje různé osvícené činovníky, přičemž uvádí jen jejich veřejné funkce, ale když si to pořádně přečteme, zjistíme, že jsou to exponenti Strany zelených, kteří mluví o svých stranických vizích a nenápadně je zaměňují za vize veřejné. Příkladem toho je například tato věta: „“Our residents are quite progressive. Many Hamburgers are willing to give up their cars, which is very unusual in Germany”. Ještě by mne zajímalo, how many jich takových je a kolika rezidentů se skutečně ptali.
Média tento článek, spíše artefakt zelené aktivistické novinařiny, hojně publikují nebo používají jako východisko pro další své úvahy. Není to ale nic jiného než podpora zeleného alarmismu. Ekofašisté se radují, jak se jejich propaganda skvěle šíří éterem, dokonce i v médiích, kde tradičně neměli moc prostoru. Prima. Příště radím každému na tyhle ekofašistické výstřiky dlabat, protože všichni známe přísloví o progresivně negativních následcích manipulace s hovnem. Jak jste jistě zaznamenali, základní reakce establishmentu na nepohodlné informace i jedince je „vymlčet“, prostě je ignorovat tak dlouho, až zmlknou. Má to svoji logiku a proč to nepraktikovat na ně.
Vedlejším efektem šíření této zprávy je, že jakkoli je její interpretace nesprávná a zakládá se na tvrzení několika zvrhlých zelených extrémistů, kteří byli nejspíš pod drogama, že si většinový konzument médií pod palbou takových zpráv prostě časem přivykne na to, že za dvacet let zakážou v Hamburgu auta. I kdyby se ekofašistům povedlo zavést ten plán jen z jedné čtvrtiny, bude to pro ně fantastický úspěch, protože na něco takového by předtím nemohli ani pomyslet.
Ne že by německým ekofašistům nehrabalo, ale mají trochu jiný styl. 5300 ekologicky založených rezidentů je se například sebemrská v ekoghettu Vauban ve Freiburgu, kde se smí jezdit pouze na kole. Obsese ekolevicovým životním stylem je všudypřítomná, v tomto článku si pán libuje, že topí doma psem. Jsem pro. Když si to ekozmrdi zaplatí, tak ať si žijí podle vlastních představ v ekoghettu, obklopí se dalšími podobnými flagelanty, zachraňují klima, jezdí na kole, dělají si elektřinu třením ohonu, milují Gaiu a nevnucují to ostatním. Problém je, že v tomto případě si to tak docela nezaplatili, protože na rekonstrukci bývalého vojenského prostoru zahučely obecní i státní prachy.
Jinak osobně bych byl velmi rád, kdyby se tyhle vize někde realizovaly plošně. Kdyby ty buzny obsadily celé město a ne jen nějakou ulici. Hlavní problém těchto omezovacích aktivit je, že jsou málo rozsáhlé a vždy se to díky tomu „nějak dá“. Je třeba tomu přidat volume. Lidi to zatím vždy prostě skousnou, objedou to jinudy, odstěhují se, pak se zavřou obchody a zase se další odstěhují, zmizí firmy, zmizí práce apod., vznikne „humanizovaná“, rozuměj „dehumanizovaná“ odepsaná oblast a zvenku to fakt vypadá, že doprava může skutečně někam zmizet, ale protesty proti tomu jsou většinou individuálním aktem, zatímco většina tiše adoptovala imperativ, že to tak prostě „musí být“. Život se přeleje jinam, například do nákupních center, kde je velmi zjevné, kam to všechno vede. Dosavadní likvidování dopravy však nemá kobercový efekt, protože je pořád kam zdrhnout a mobilitních uprchlíků, tedy lidí, kteří museli kvůli likvidaci dopravy opustit svoje bydliště či práci, je ještě únosný počet. Kdyby cyklofašizovali celé město a dalo se do pohybu třeba 100 tisíc zklidňovacích uprchlíků, už by se to nedalo „nějak udělat“ a bylo by zcela zjevné, o co tady jde.
V neposlední řadě, sledujte úplně stejný modus operandi německých a českých likvidátorů dopravy. Zlepšování veřejného prostoru (Qualitätsofensive Freiraum), české zelené stezky alias Greenways apod. Celou tu jejich propagandu obšlehli vedle.