Zelený imperialismus

Je pozoruhodné, kolik lidí dnes volá po demokratické diskusi, aniž by byli ochotni diskutovat. Typickým projevem je ikona boje proti klimatickým změnám Greta Thurnbergová. Tato dívenka jistě nemůže za to, že není schopna plnohodnotné diskuse. Při svých slavných projevech vynadá do ničitelů planety těm nejvyšším politikům a tito jí naslouchají s nábožnou bezmocností. Daleko horší je však Green Deal (zelená dohoda pro Evropu). Je pozoruhodné, jak málo diskuse kolem něj probíhá a jak rychle jej téměř všichni akceptují.

Opositura Green Dealu je minimální, nejsou předkládány studie proveditelnosti, nejsou vyčíslovány náklady, nejsou zmiňovány „vedlejší ekologické škody“. O škodách ekonomických nemluvě. Odpověď na tuto otázku přinesl Jan Keller v Právu, když uvedl, že Green Deal je výhodný především pro nejbohatší podnikatele, proto jej evropští politici tak rychle podpořili. Ano, zelená dohoda představuje přerozdělení kapitálu pro nejbohatší Evropany. Evropské dotace poplynou do jejich byznysu, jim postačí, když se přetřou nazeleno. Kvůli zeleným dotacím se pokřiví bankovní systém, pod záminkou covidu a zelených dotací si teď Evropa bere úvěr.

Je skutečně pokrytecké, když Evropa neekologickou výrobu léků nechala přesunout do Číny a do Indie. Je nerozumné, když bez diskuse s automobilovými a bezpečnostními odborníky prosazuje elektromobilitu. Vždyť srážka elektromobilů představuje malou ekologickou havárii! Je ideologicky zaslepené, když Evropa odmítá čistou atomovou energii. Je asociální z potravin vyrábět elektřinu! Zvyšuje to cenu potravin i cenu elektřiny.

Hovořil jsem o oteplování planety s místním sedlákem, který mi zcela prostě vysvětlil: „To je jasné, že se vytvoří více CO2, když je na světě více lidí!“

Zdůrazňuji, že nejsem proti ekologii. Jsem vegetarián a nemám řidičský průkaz. Nejraději jezdím vlakem. Cítím zodpovědnost za naši planetu. S bolestí však sleduji ekologické programy, které životní programy nezlepšují, pouze nás ekonomicky zatěžují. Dnes u nás stále probíhá program přimíchávání řepkového oleje do nafty a benzinu, i když již všichni víme, že to není ani ekologické, ani ekonomické. Jediný, kdo z toho má prospěch, je koncern dodavatelů a zpracovatelů, sdružených převážně ve skupině Agrofertu.

Přimlouvám se především u mladých lidí, aby se naučili počítat s kalkulačkou, co to lidstvu vezme a co přinese, dříve než začnou podporovat další zelenou pomýlenost. Zelený imperialismus totiž v důsledku škodí planetě, kterou by měl ve skutečnosti zachraňovat.