Zelený skok vpřed
Uveřejněno dne 20 října 2021 000 22:40Současné vedení Evropské unie již řadu let připravuje zásadní změny v životech všech občanů členských zemí. Ambiciózní plány, představené Evropskou komisí jako Green Deal (Zelený úděl), otáčí kormidlo dějin naprosto nečekaným směrem. Podobně, jako když soudruh Mao uváděl v život svůj smrt přinášející model nové pokrokové společnosti.
Propaganda zůstává stejná. Místopředseda Evropské komise vede lid k nulovým emisím
Náš světadíl se během tří čtvrtin století, jež uplynuly od skončení II. světové války, stal nejbohatším a nejpříjemnějším místem pro život na celé Zemi. Během té doby považovaly dvě generace Evropanů za náplň svých životů vytváření společnosti nadbytku a konzumu, zatímco ta třetí chce vykořisťovanou planetu zachraňovat, takže vidí svou budoucnost ve skromnosti, odříkání a chudobě. Nebo se tak alespoň tváří. Zelená revoluce má z Evropské unie během jednoho desetiletí udělat cosi na způsob klauzury či koncentráku plného skromných lidí, kterým nezáleží na majetku, ale jen a jen na osudu matičky Země – proto své životy zasvětí boji s emisemi kysličníku uhličitého, aby odvrátili blížící se klimatickou katastrofu. Současné vedení Evropské unie, progresivisté na západních univerzitách, politici v čele s poslanci Evropského parlamentu a část mladé generace bohužel odmítají kriticky porovnat svou Zelenou revoluci s jejími historickými analogiemi. Dějiny nás totiž učí, že Zelený úděl dopadne stejně jako jeho čínský předobraz Velký skok vpřed z roku 1958. O co tehdy šlo?
Skutečnost v Číně byla jiná než na obrázcích
Na konci padesátých let chtěl Mao Ce-tung prosadit svůj model nové komunistické společnosti. K tomu potřeboval zlikvidovat tři konzervativní instituce bránící cestě do vysněného ráje – rodinu, peníze a soukromé vlastnictví. Jako nástroj použil direktivně řízenou ekonomickou modernizaci země nazvanou Velký krok vpřed. Rodinu a peníze zrušil rozdělením obyvatel do komun se společným stravováním a často i bydlením, kde vše bylo na příděl. Soukromé vlastnictví odstranil sdílením všeho, co původně patřilo k vybavení jednotlivých domácností. Komuny měly být soběstačné úplně ve všem, včetně domácké výroby oceli na dvorcích. Po třech letech fungování vypukla v Číně ekonomická krize a jeden z největších hladomorů 20. století, který zahubil několik desítek milionů obyvatel. Drží dějinný primát, protože ho nevyvolala ani přírodní katastrofa ani válka, ale špatně koncipovaná a bezohledně vynucovaná modernizační politika. Na počátku roku 1961 byl Velký skok v tichosti ukončen, náprava škod však trvala mnoho let. Její součástí se stalo i částečné odstavení Mao Ce-tunga od moci. To si však Mao nenechal líbit a v roce 1966 vyhlásil Kulturní revoluci, namířenou proti čtyřem hlavním přežitkům – starému myšlení, kultuře, obyčejům a návykům. V praxi pak proti veškerým autoritám, tedy učitelům, inteligenci, úspěšným občanům a cizím diplomatům. Hnací silou revoluce se stala mládež organizovaná v Rudých gardách, symbolem Rudá knížka se 427 Maovými citáty. Během deseti let Kulturní revoluce zahynulo násilnou smrtí přes 7 milionů lidí, většinou příslušníků inteligence, byla zlikvidována řada památek, zničena muzea, knihovny, galerie a školství – to si místo osnov vystačilo s knihou Maových citátů.
Připomínáme si to proto, že právě procházíme něčím podobným, jen to pořadí událostí je trochu jiné: Kulturní revoluce na západních univerzitách předchází Velkému Zelenému skoku. Hlavní cíle maoistické ideologie však jsou však zvláště v západní Evropě postupně dosahovány. K likvidaci rodiny slouží celá řada nástrojů, které se již staly pevnou součástí studijních oborů na univerzitách. Feminismus, genderismus, teorie fluidních pohlaví, nahrazení slov otec a matka označením rodič 1 a rodič 2. Zánik peněz dostal podobu postupného omezování hotovostních plateb a záporných úrokových sazeb. Pokud jde o soukromé (či spíše osobní) vlastnictví, tak byla znovu oprášena Maova idea sdílení – vzniká sdílená ekonomika, u nás prosazovaná hlavně Piráty.
Kulturní revoluce tak jako za Mao Ce-tunga v Číně probíhá dnes na Západě
Kulturní revoluce pod módním názvem Cancel Culture probíhá v méně brutální podobě než kdysi v Číně. Studenti na západních univerzitách ještě fyzicky nelikvidují vyučující, kteří nejsou dostatečně pravověrní (a například tvrdí, že biologie zná jen dvě pohlaví), ale jen je vyhazují ze zaměstnání. Boj proti starému myšlení se soustředil na barevný multikulturní výklad dějin, kultura bílého muže se stala symbolem kolonialismu a rasismu, takže je odsouzena ke zničení stejně jako její tvůrci. Maovo rolnictvo jako hlavní revoluční síla na Západě sice chybí, jeho roli zde převzaly menšiny, hlavně ty sexuální, či ilegální imigranti ze zemí Třetího světa. Třídní nepřítel byl nalezen ve starší generaci, která mladé revolucionáře provokuje svým konzervativismem a svými návyky.
Podobné jevy paradoxně charakterizoval již Karel Marx svým bonmotem, že „některé historické události se odehrávají dvakrát – jednou jako tragédie, podruhé jako fraška.“ Snad bude mít pravdu i v případě Zeleného údělu, vymyšleného jeho pohrobky z Evropské komise. Direktivní ekologická modernizace unijní ekonomiky však zcela jistě povede k energetické krizi a celkovému zchudnutí obyvatelstva. Hladomoru se asi vyhneme, občanské válce však nejspíš ne.
Logika revolucí je holt neúprosná.