ZELENÝ SOCIALISMUS ZNIČÍ EVROPU

Pod vedením předsedkyně von der Leyenové předložila Komise v rámci Zelené dohody pro Evropu ambiciózní strategii pro dosažení udržitelnosti a transformativních změn, které jsou potřebné v celém našem hospodářství a celé naší společnosti. Udržitelný rozvoj je ústřední zásadou Evropské unie a plnění cílů OSN v oblasti udržitelného rozvoje představuje prioritu vnitřních i vnějších politik EU.

Proč mi to jenom připomíná jedno dávno zapomenuté souvětí:

Pod vedením Komunistické strany Československa dělníci, rolníci a pracující inteligence svou obětavou, usilovnou prací uskutečnili hluboké hospodářské, třídní a sociální přeměny v naší vlasti. Vítězství socialismu v naší zemi se stalo radostnou skutečností. Naše republika je silná jako nikdy dříve.

Asi jde o interpretaci chtivosti moci jako ušlechtilého postoje

Pro všechny svaté i nesvaté, o jakou dohodu pro Evropu jde? Existovala snad veřejná diskuse s příslušnými odborníky z evropských států? Nebo je to jenom výsledek úsilí lobujících korporací se spolupracující bruselskou administrativou? Její formální předhození Evropské radě, kde zaskočeným státníkům bez běžného aparátu většinou nezbývá než souhlasit; a pokus spolupráci Bruselu s korporacemi vydávat za přelomový plán Evropské unie na řešení změny (vydávané za krizi) klimatu a životního prostředí; program prosaditelný silou mocí Komise?

Případná dohoda se změnila na úděl.

Důvod, proč se vracím k tématu, které jsem zpracoval článkem Klimatické fauly, se jmenuje „PRACOVNÍ DOKUMENT ÚTVARŮ KOMISE; Průvodní dokument; Návrh doporučení Rady o vzdělávání pro environmentální udržitelnost.“ Tady žádám o strpení s malou poznámkou k dokumentu. Jde o pracovní materiál. Fotografie rozjásaných dětí jsou nadbytečné, nejde o materiál určený cílové entitě. Jde o typickou úřednickou aktivitu – poslat materiál dál s mým vylepšením. To je důvod proč musí být ministr nebo komisař především skvělým manažerem, aby mu podřízení nepřelezli přes hlavu. Ale zpět. Po odeslání posledního článku Vlkovi k redakci jsem dostal upozornění:…je to zatraceně náročné čtení, zajímalo by mne, kolik z těch, co ho otevřou jej také dočte a porozumí…Ano, je to moje chyba, že jsem se nechal strhnout tématem, kterým bylo Lomborgovo (dvacet čtyři let staré tvrzení), že „Boj proti změnám klimatu“ je nepřípustně ovlivňován čtyřmi parametry, kterými jsou:

1. Omezená výpovědní hodnota počítačového modelování
2. Nerealistická povaha předpokladu budoucích technologických změn
3. Politická povaha konečných soudů
4. Ekonomická analýza nákladů a výnosů snížení emisí CO₂ jednostranně zaměřena do boje s klimatem místo hodnocení alternativních možností

A v následujícím textu, jsem podrobně dokladoval mnohými odkazy na fakt, že čtyři Lormborgova kritéria EU, respektive její administrativa účelově ignoruje. V dnešním krátkém podotknutí bych chtěl dokázat, že Komise dělá všechno proto, aby tato kritéria nebyla uvažována ani v budoucnosti, přesně podle známého poučení, které definoval Jean-Claude Juncker:

„O něčem rozhodneme, necháme to ležet a chvíli počkáme, co se stane. Pokud kolem toho není žádný velký povyk a nikdo se nebouří, protože většina lidí nerozumí, co bylo rozhodnuto, pokračujeme krok za krokem, až už není cesty zpět.“

A začíná se vždy stejně – také podle osvědčeného schématu, že:

na každý komplexní problém existuje jednoduché a dobře srozumitelné špatné řešení.

Podstatné je, aby řešení bylo jednoduché a přístupné „selskému“ rozumu. Potom lze počítat s podporou všech jež se v problematice neorientují. Tedy nejen skvělého znalce francouzské literatury, který svou znalost projevuje emocionálně vyváženými projevy, ale také veřejnosti, která mu tyto projevy „baští.“

Ale vraťme se k dokumentu, kvůli kterému se krátce po sobě věnuji stejnému tématu. Nechci být paranoidní a spekulovat komu se hodí zaměnit pojem změna klimatu za klimatickou krizi, výroky vědců a materiálových inženýrů za jednoduchá a dobře srozumitelná hesla školou povinných dětí. Ale jestli někdo takový existuje, tak nachází úžasnou oporu ve vedení Komise, která nechala vypracovat návrh směrnice, kterou by se mělo řídit environmentální vzdělávání. Cituji:

Jen málo zemí učinilo z celoživotního učení hlavní zásadu udržitelnosti ve vzdělávání a odborné přípravě. Aby se plně rozvinul jejich potenciál, musí učení a výuka zaměřené na environmentální udržitelnost probíhat nejen ve školách a na vysokých školách, ale i ve všech částech systému (formální, neformální, informální) a na všech úrovních (od raného dětství přes dospělost až po vyšší věk).

Země se často potýkají s obtížemi při provádění a monitorování politik souvisejících se vzděláváním a odbornou přípravou v zájmu environmentální udržitelnosti. Často chybí konkrétní cíle, opatření, ukazatele a jasná vize. Interdisciplinární povaha učení v zájmu environmentální udržitelnosti, potřeba pedagogik zaměřených na účastníky vzdělávání, nové přístupy k posuzování, organizační změny a komunitní partnerství mohou být v rozporu se zavedenými zvyklostmi a normami ve vzdělávání a odborné přípravě.

Informace o environmentální udržitelnosti, včetně biologické rozmanitosti, v učebních osnovách jsou v současné době nejednotné a ve většině členských států je nelze považovat za úplné. Jen málo zemí věnuje zvláštní pozornost kompetencím v oblasti udržitelnosti, souvisejícím cílům učení a tomu, jak by měly být posuzovány. Životní prostředí a udržitelnost jsou často začleňovány do přírodních věd a zeměpisu, avšak k tomu, aby účastníci vzdělávání těmto otázkám porozuměli, mohou přispět všechny předměty a jejich kombinace.

Přeloženo do srozumitelné češtiny:

Způsob jakým, po dohodě s velkými a nadnárodními korporacemi, přistupujeme k oteplování klimatu planety nesmí být zpochybněn. Aby k tomu nedošlo musíme vytýčit jasnou („vědeckou“) linii znalostí, které budeme předávat formálně i neformálně na všech úrovních (od raného dětství přes dospělost až po vyšší věk). Zkrátka – musíme vám důkladně vymýt hlavu.

Neměli jsme kdysi „vědecký“ socialismus?

Ač to není nikde řečeno přímo, z toho návrhu to vyplývá jak sláma z Ötziho bot, že kdyby byl v Komisi Cato starší, říkal by při každé příležitosti:

„Doctrina de Lomborg dēlendam est.“ (Lomborgovo učení musí být zničeno – latiníkům se omlouvám).

A to přesto, že i při minimální poctivosti musíme těmto čtyřem kritériím přiznat určitou váhu.

Výpovědní hodnota počítačového modelování je opravdu omezená. Korelace teploty s obsahem CO₂ v určitém (krátkém) rozsahu přece vůbec nedokladuje její lineární průběh a její extrapolace do konce století je spíše projevem zvůle než vědecké poctivosti. A už vůbec nás to neopravňuje k domněnce, že se klima na planetě přestane měnit, když v Evropě nebudeme produkovat oxid uhličitý.

Nerealistickou povahou základních předpokladů budoucích technologických změn. Trh s elektřinou je i teď napjatý. Další elektrifikace ten stav jenom zhorší, protože budeme-li ho řešit fotovoltaikou a větrnými turbínami, dokud nebudou vynalezeny dostupné (a zelené) články, které jsou schopny akumulovat dostatečnou kapacitu, musíme celý OZE výkon zálohovat stabilními zdroji. Pro ty jež vidí cestu ve vodíku musím poznamenat, že získání vodíku z vody rozštěpením na vodík a kyslík potřebujeme 13krát víc elektrické energie než konvenčním (nezeleným) způsobem ze zemního plynu. A jsme zase u elektřiny. Vykládá se, že nejlevnější elektřina je ta zelená – ze slunce a větru. Když však zjišťujete na čem nejvíc vydělává ČEZ, hned je to jinak. Jaderná energetika je údajně drahá, ale JE Dukovany se za dobu své existence zaplatila už dvakrát a vytvořila si dostatečný fond na svoji (zatím vzdálenou) likvidaci.

Politická povaha konečných soudů, která jde na ruku korporacím dokládá, že nejde o krizi, ani o planetu, ale o způsob jak těmto korporacím dovolit ještě zásadnější ovlivňování občanů – tedy ještě závislejší spotřebitele.

V materiálech Komise čteme neuvěřitelné bláboly, kde nás nabádá, abychom, naslouchali místo vědcům a materiálovým inženýrům…zejména mladým lidem, kteří otevřeně vyjadřují své názory, požadují změnu a vyzývají veřejné orgány, aby v zájmu ochrany klimatu a životního prostředí pro současné i budoucí generace urychleně jednaly. Mnozí se domnívají, že škola jim neumožňuje dostatečně porozumět změně klimatu, životnímu prostředí a tomu, jak žít a jednat udržitelněji…(Kam ten svět spěje?)

Ekonomická analýza nákladů a výnosů okamžitého snížení emisí CO₂, pokud je to vůbec možné, jasně dokládá, že svět jako celek bude mít větší užitek z investic do řešení infrastruktury, průmyslu a následně chudoby v rozvojovém světě než do opatření zaměřených úzce k boji se změnou klimatu na jednom kontinentě, které nakonec zákonitě vyústí v nezdolatelnou migraci, protože se jedná o planetární jev.

Z toho důvodu cíl, který vyhlásila Ursula von der Leyen, stát se prvním klimaticky neutrálním kontinentem na světě, je jenom příležitostí jak Evropu zcela bezpečně zničit.

Zdroj