Zeleným se v Německu smějí

Terčem posměchu se v Německu stala Strana Zelených. Ačkoli totiž lidem vnucují tepelná čerpadla, sami si ho za 3 a půl roku nedokázali instalovat ve svém sídle.

Zelení si v roce 2020 pořídili nové sídlo v Berlíně a vedení strany rozhodlo, že sídlo strany nesmí vytápět plyn. Tajemník strany tehdy prohlásil, že Zelení nejdřív přestavějí své sídlo a potom přestaví celou zemi.Výsledek? Zelení stále nemají tepelné čerpadlo, dramaticky jim ubývá i voličů. Pokud jde o čerpadlo, je prý problémem hlavně nalezení kvalifikovaných řemeslníků a dvouleté čekání na povolení k vrtání.

Tento zdánlivě malicherný příběh o dlouhém čekání na tepelné čerpadlo je ale především až neuvěřitelným symbolem pomýlenosti zelené politiky. Oni to asi myslí dobře, jenže dělají to naopak neuvěřitelně špatně.

Mají tendenci chovat se skoro až diktátorsky, přikazovat, zakazovat. A to všechno bez ohledu na realitu.

Dokud jde jen o jejich sídlo, je to čistě jejich věc. Jenže Zelení se pokusili prosadit plán zakázat od příštího roku nová plynová topení a do konce desetiletí je nahradit šesti miliony tepelných čerpadel. Kritici plánu od začátku namítali, že plány zatíží domácnosti vysokými náklady a že cíle instalovat půl milionu tepelných čerpadel ročně není možné dosáhnout kvůli nedostatku řemeslníků a specialistů.

To ale bylo Zeleným úplně jedno. Sami přitom viděli, jak složité je nainstalovat a zprovoznit čerpadlo jedno jediné. Plán jim nakonec naštěstí nevyšel, ale to jenom proto, že se proti němu zvedl obří odpor veřejnosti. K úspěchu určitě nepřispělo ani to, že se provalil skandál, jak si vedení Zelených dělá z údajné ochrany klimatu soukromý kšeft.

A tohle všechno dohromady je největším problémem celé tzv. zelené politiky. Místo na ochranu životního prostředí se soustředí na jedné straně na cosi jako třídní boj, na druhé straně na byznys. Výsledky jsou bohužel šílené. Navíc je platíme my všichni.

Mám ale pocit, že se mnohé zaslepené oči otvírají. Lidem to konečně dochází, i když zatím zdaleka ne všem. Snad je naděje, že se vrátíme ke zdravému rozumu, který pochopitelně velí mj. i starat se o přírodu, o životní prostředí, o klima. Ale dělat to tak, aby to k něčemu bylo.