Žije lidstvo na ekologický dluh?

Ve skutečnosti však neexistuje nic jako „příděl surovin“. Člověk suroviny vytváří svým rozumem a svoji tvořivou činností. Neexistuje žádný předem určený balík surovin, s kterými lidstvo musí vystačit po celou dobu své existence. Lidstvo nachází nové suroviny, vytváří je z dříve bezcenných hmot nacházejících se v zemské kůře; a stejně jako vytváří suroviny, svoji tvořivou činností a rozvojem technologií činí z dříve klíčových surovin opět zase jen bezcenné kusy horniny.

Suroviny spotřebovávat musíme. Jestliže se záměrně, poblouzněni ekologickou propagandou, uvrhneme do uměle udržovaného nedostatku a iracionální šetrnosti, výsledek bude jediný: nezbyde dostatečná tvořivá kapacita na to, aby se technologický rozvoj posouval kupředu.

Naopak racionální využívání všech zdrojů, které nám tato planeta skýtá, dává nejlepší šanci, že jakmile bude některé suroviny skutečně nedostatek, bude už v zásobě další zdroj něčeho úplně jiného, kolem čeho teď chodíme, a vůbec si nedokážeme představit, že by to snad někdy mohl být surovinový zdroj.

Neexistuje žádný „ekologický dluh“. Existuje však něco, co bychom mohli nazvat „dluhem racionality“ a „dluhem prosperity“. Jestliže se lidstvo pod nátlakem environmentalistických bloudů a šarlatánů pokouší podvazovat normální nároky lidstva, a to zejména zemí, které teď potřebují najet na co nejrychlejší tempo průmyslové produkce, podvazuje racionální schopnost lidí a udržuje zejména chudé státy v jejich zoufalé materiální situaci a jejich obyvatele odsuzuje k nekonečné chudobě.

Environmentalisté, vedeni nenávistí vůči rozumu a prosperitě, jsou zapřísáhlí nepřátelé lidí. My však máme pouze dvě možnosti: využívat Zemi, nebo zemřít. Environmentalisté si přejí tu druhou možnost.