Zima se blíží: Slunce je stále podivně „němé“

HELENA HULEJOVÁ přináší text Paula Driessena, který dokazuje, že brzy můžeme být vystaveni něčemu daleko horšímu než je „globální oteplování“, totiž globálnímu ochlazení, jehož důsledky ekologické šílení posledních desetiletí ještě podstatně zesílí.

V tomto týdnu jsme si „střihli“ takzvané „zmrzlíky“, neboli dny svatých Pankráce, Serváce a Bonifáce s jejich „kuchařkou“ a kamarádkou Žofií. Naši předci i bez satelitů a fantastických přístrojů na „věštění“ počasí dobře věděli, že tyto květnové dny mohou být nebezpečné – pro ovocné stromy i pro úrodu na další rok. Kdyby jim někdo řekl, že mrazíky na „zmrzlé muže“ už nebudou, protože se svět oteplí, určitě by jásali. My brzy možná také.

Ředitelství Zeměkoule a skutečné hrozby

Žijeme v nebezpečně „pokrokové“ době. Pryč jsou doby, kdy přesvědčení, že „poručíme větru, dešti“, charakterizovalo utopický experiment „pouze“ v jedné šestině světa. Teď na to máme rovnou OSN, ředitelství celé Zeměkoule. To se tak zaujatě snaží vnutit světu všechna pokroková dobra (třeba sterilizační vakcíny pro nicnetušící ženy v Keni), že nadále umanutě buší do bubnu globálního oteplování, ačkoli normálmí člověk už dávno ví, že od počátku šlo jen o politickou hru s astronomickými zisky pro „vyvolené“. Proto už raději ani nemluví o globálním oteplování, ale neurčitě o „klimatické změně“ (takové probíhaly od stvoření světa) – ale myslí tím pořád totéž.  

Konference v Ženevě, která proběhla v únoru letošního roku, je dostatečným důkazem toho, jak se věci mají: OSN zkrátka stůj co stůj hodlá světovému společenství vnutit novou rámcovou „úmluvu o klimatu“, v níž se signatáři zaváží k dalšímu nesmyslnému a nebezpečnému „snižování emisí“ a k přechodu na „udržitelné“ obnovitelné zdroje – a tváří se, že tím nemyslí dolarová konta svých klientů. Kapitáni obrovského „zeleného“ byznysu těží nemravné zisky nejen z obchodu s emisními povolenkami – to jsou spíš drobné – ale především z toho, že absurdní nároky „klimatiků“ pomáhají držet Třetí svět ve zničující bídě.

Možná ještě horší však je fakt, že běžný zmanipulovaný „ovčan“ pro samé vyhrožování pouštěmi a malarickými komáry v českých zemích ve svém paneláčku s ústředním topením neví o hrozbách daleko reálnějších – ač zcela opačných. Pochopíme je dřív, než nám začne poněkud táhnout na nohy?

Přesvědčivě o tom mluví Paul Driessen:

Paul Driessen: Slunce je němé. Ledoví muži přicházejí…

Prezident Obama, Al Gore a další klimatičtí alarmisté neustávají v prorokování krize v důsledku globálního oteplování způsobeného našim „nevhodným“ spoléháním na fosilní paliva. Autoři modelů jako Mike Mann a Gavin Schmidt nám mávnutím ruky vykouzlí krizové scénáře – a všechny vycházejí z předpokladu, že současné změny klimatu jsou vyvolány emisemi kysličníku uhličitého. Mnohabilionový  (v orig. trillion-dollar, pozn. red) průmysl, vybudovaný na předpokládané klimatické změně, samozřejmě pohotově a ve vlastním zájmu opakuje jejich tvrzení.

Ale co když se tito obchodníci se strachem mýlí? Co když slunce odmítá s alarmisty spolupracovat? Zdá se, že je tomu tak – a v takovém případě nečeká lidstvo nic pěkného.

„Slunce je téměř úplně němé,“ tvrdí meteorolog Paul Dorian. Jinými slovy, na slunečním kotouči se neobjevují téměř žádné skvrny. „Hlavní motor veškerého počasí a klimatu… téměř umlkl… současný sluneční cyklus je nejslabší a s nejmenším počtem skvrn za posledních více než sto let. Od roku 1755 se vyskytlo jen pár cyklů s nižším počtem skvrn během vrcholné fáze cyklu,“ vysvětluje Dorian.

Tento trend mizejících slunečních skvrn začal před dvaceti lety, když se Země přestala oteplovat. Pokud to takhle půjde dál ještě pár dalších cyklů, mohlo by se stát, že Země zažije další „velké minimum“ – delší období nízké sluneční aktivity.

Malá doba ledová?

Znamenalo by to, že na Zemi bude dopadat méně slunečního záření, což přinese výrazné ochlazení – jak se už v minulých dobách stalo v dlouhých epizodách nízké sluneční aktivity. Takzvané „Maunderovo minimum“ trvalo sedmdesát let (1645 – 1715), „Daltonovo minimum“ čtyřicet let (1790 – 1830). Obě tato období znamenala při již probíhající „malé době ledové“ ještě nižší teploty.

Že solární aktivita klesá rychlostí volného pádu, potvrzuje také fyzik Mike Lockwood, profesor z anglické univerzity v Readingu. Podle jeho názoru tento pro náš život zásadní jev utichá „rychleji než kdykoli za posledních 9300 let.“ Pravděpodobnost výskytu dalšího „velkého minima“ (tedy doby ledové) odhaduje na 25 procent. Domnívá se však, že příchod nové „malé doby ledové“ není pravděpodobný. „Globální oteplování způsobené člověkem je již nyní důležitějším faktorem ovlivňujícím globální teploty než sluneční cykly,“ tvrdí profesor Lockwood. Tato „oteplovačská“ mantra ho zřejmě zachránila před tvrdou kritikou za to, že se odvážil vůbec zmínit o vlivu slunce na pozemské podnebí. Jenomže pan profesor ignoruje jednu věc – dlouhou historii klimatu naší planety. Co když se pan profesor mýlí, pokud jde o význam vlivu lidských aktivit a příchodu chladného období?

Teplo není problém. Zima ano

Habibullo Abdussamatov, ředitel ruské laboratoře pro kosmický výzkum a šéf týmu pro výzkum globálního oteplování je přesvědčen, že nás čeká další doba ledová. O pár stupňů vyšší teplota a víc kysličníku uhličitého ve vzduchu by lidstvu i planetě jistě prospělo. Rostliny na polích, v lesích i na pastvinách by rostly rychleji a dařilo by se jim lépe, delší období kultivace půdy a větší rozlohy zemědělské půdy by uživily více lidí i zvířat, domácích i volně žijících. Zemědělství by prosperovalo – zejména kdyby byla dostupná spolehlivá a levná energie, především elektřina, a moderní zemědělské technologie. Většina lidí, včetně starších ročníků, je schopna zvládnout teplejší podnebí, zvláště mají-li k dispozici klimatizaci.

Zato o pár stupňů nižší teplota by měla velmi vážné negativní dopady na životní prostředí, volně žijící zvířata, zemědělství a lidstvo jako takové. Geologové tvrdí, že ochlazení mělo už dávno nastat. To ještě nutně neznamená, že nás čeká další doba ledová jako v pleistocénu, že ledovce pokryjí lesy i města v Severní Americe, Evropě i Asii půldruhého kilometru tlustou vrstvou ledu. Možná má profesor Lockwood pravdu a nejde dokonce ani o návrat malé doby ledové.

Konec tohoto šílenství musí začít u klimatologů a vědců, modelujících změny. Jsou placení z našich daní a přitom neustále šíří poplašné zprávy.

Duben však přinesl nové rekordní teploty v antarktickém moři. Podmínky v Arktidě se opět vrátily k normálnímu stavu. Zimy jsou delší, studenější a s větším množstvím sněhu. Ledovce tolik netají, a hladiny moří stoupají minimálně.

Pokles globálních teplot o dva stupně by přinesl zkrácení zemědělské sezóny, zmenšení plochy obdělávané půdy i pastvin pro volně žijící zvířata. Způsobil by také výrazné omezení zemědělství v Kanadě, severní Evropě a Rusku, což by znamenalo větší zátěž pro zbývající zemědělskou půdu, aby se populace uživila a nemusela proměnit obydlené oblasti v pole a pastviny. Vlády by musely přestat dotovat výrobu etanolu z obilí a půdu vyhradit pro pěstování potravin.

Zima zabíjí a krade práci

Naše schopnost uživit rostoucí populaci planety by byla vážně ohrožena, zvláště proto, že tytéž skupiny, které hlasitě naříkají kvůli fosilním palivům, frakční destilaci ropy a „nebezpečným změnám klimatu způsobeným člověkem“, také odmítají chemická hnojiva, insekticidy, biotechnologii a zemědělskou mechanizaci, jež by nám v chladnějším podnebí umožnily zvýšit výnosy i v případě, že by rostliny neměly dostatek pro ně tak výživného kysličníku uhličitého.

Obecně řečeno by chladnější klima přineslo také větší počet nepředvídatelných bouří a krátká prudká ochlazení i během zemědělské sezóny. To se často stávalo během „malé doby ledové“ (1350 – 1850) a způsobilo to časté neúrody a období hladomoru, podvýživy, hladovění a nemocí na většině území Evropy.

Nejhorší aspektem ochlazení je ale fakt, že zima zabíjí. Moderní domy a byty s levným topením by nám umožnily přežít i kruté zimy v pohodlí. Ale omezení emisí, těžby uhlí a přírodního plynu, nařízená podpora obnovitelných zdrojů energie a další nesprávné programy vyhnaly ceny  elektřiny a topení do závratné výše.

Je-li energie na příděl, drahá a nespolehlivá, znamená to výluky z práce a propouštění. Lidem na sociálních dávkách se zhorší zdraví a nebude se jim ani jinak dařit dobře. Trpět budou zvláště starší lidé. I v dnešní době mnoho důchodců v Británii jezdí autobusy nebo vysedává v knihovnách, aby se zahřáli, zatímco jiní topí starými knihami, protože jsou levnější než uhlí nebo dřevo. Tisíce jiných umírají na podchlazení, protože si nemohou dovolit žádné topení. V Německu, Řecku a dalších zemích stoupající ceny energií způsobily nelegální kácení stromů, jímž si zoufalé rodiny chtějí udržet doma teplo. Hladové rodiny nezaměstnaných také obvykle pytlačí. Obrovité lesy větrných turbín produkují minimální množství velmi drahé elektřiny, přičemž každoročně zabíjejí miliony ptáků a netopýrů, takže úrodu v Evropě i Spojených státech pak pustoší mraky škůdců.

Miliony „klimatických uprchlíků“?

Tyto skutečnosti naznačují, co se patrně bude dít v daleko větším měřítku, pokud přijde delší období chladu a pokud nebudou zrušena pravidla zakazující fosilní paliva stanovená v návalu hysterie globálního oteplování.  Celá škála katastrof a zmatků, stoupající mortalita a miliony “klimatických uprchlíků” se stanou tvrdou skutečností.

Pokud jde o naše politiky, ti jsou povinni konečně založit energetickou politiku a politiku týkající se životního prostředí na skutečném stavu věcí – na tom, jak se doopravdy chová klima a počasí naší planety

A přesto alarmisté tvrdí, i v situaci, kdy teploty nestoupají, že bychom měli donutit vyspělé národy, aby omezily svou spotřebu energie a životní úroveň – a „udržitelně“ modernizovat rozvojové země. Měli bychom prý využít „klimatickou krizi“ k tomu, abychom „posunuli svět zelenějším, spravedlivějším směrem.“ Jako by vítr, solární energie, biopaliva a obecné rozšíření biologického zemědělství byly udržitelné podle jakýchkoli objektivních standardů! Jako by vládní elity měly právo nařídit chudým zemím, jakou úroveň rozvoje, jaké energetické a zemědělské technologie budou smět užívat – a jakou úroveň chudoby, nemocí, podvýživy a předčasné úmrtnosti budou muset i nadále snášet.

Konec šílenství, začněme s přesnými modely

Konec tohoto šílenství musí začít u klimatologů a vědců, modelujících změny. Jsou placení z našich daní a přitom neustále šíří poplašné zprávy. Jejich povinností vůči nám je objektivita, transparentnost a ochota k diskusi o těchto tématech s lidmi, kteří pochybují o podílu člověka na klimatických změnách. Jsou povinováni poskytovat nám přesné předpovědi, abychom se mohli dobře připravit, zvláště jestli opět přicházejí „ledoví muži“.

To znamená, že by měli své modely zakládat na všech veličinách, které ovlivňují globální teplotu a proměny klimatu – to jest slunce, kosmické záření, hluboké oceánské proudy, sopečná činnost a další přírodní síly, stejně jako 0,04% zemské atmosféry, které kysličník uhličitý tvoří. Znamená to porovnávání předpovědí s aktuálními (nezprůměrovanými a nezmanipulovanými) skutečnými pozorováními a údaji. Pokud vylepšené modely stále nebudou poskytovat přesné předpovědi, znamená to znovu a znovu revidovat hypotézy a metodiky, dokud nebudou odpovídat realitě.

Pokud jde o naše politiky, ti jsou povinni konečně založit energetickou politiku a politiku týkající se životního prostředí na skutečném stavu věcí – na tom, jak se doopravdy chová klima a počasí naší planety, a na tom, jak jejich politika, zákony a omezení ovlivňují tvorbu a udržení pracovních příležitostí, ekonomický růst a v neposlední řadě i lidské zdraví a blahobyt, zejména zdraví a pohodu chudých a menšinových rodin,  což platí dvojnásob pro nejchudší obyvatele naší planety.

Paul Driessen je politickým analytikem Výboru pro konstruktivní zítřek (Committee For A Constructive Tomorrow), autorem knihy s názvem Ekoimperialismus – zelená moc – černá smrt, a spoluautorem Rozbití zeeného mýtu – Zachraňte svět před strojem na peníze s názvem “Zachraňe Zemi”.

Zdroj