Zlovůle mocných

Úřad ombudsmana je často poslední instancí, na kterou se obracejí čeští občané. V roce 2010 upozorňoval Ivo Vicena, lesní inženýr pracující na Šumavě od roku 1945, na rozsáhlou devastací přírody v Národním parku Šumava a žádal veřejného ochránce práv, aby se stavem věcí zabýval. Jeho zástupkyně, Jitka Seitlová, mu odpověděla v tom smyslu, že není v pravomoci úřadu řešit kritiku týkající se hospodaření státu s majetkem státu a že jde nikoliv o problém právní, ale odborný.

O rok později bylo vše jinak. Na ombudsmana se obrátil Ekologický právní servis a Hnutí Duha. Tentokráte paní doktorka začala okamžitě jednat a vykládat zákon. Vyložila četné paragrafy Zákona o ochraně přírody a krajiny, a o lesích. Svou „právní normu“ nutila Ministerstvu životního prostředí, České inspekci životního prostředí (ČIŽP) a Správě Národního parku Šumava jako jedinou možnou pravdu. Je podivuhodné, jak se její argumentace shoduje se stanovisky Hnutí Duha.

Zpráva RNDr.Jitky Seitlové zde.

K tomu v médiích vystupovala s tím, že Správa Národního parku Šumava jednala nelegálně a že ke kácení neměla příslušná povolení. Jediným odborníkem na výklad práva týkajícího se ochrany přírody se tímto stala právě zástupkyně ombudsmana Jitka Seitlová a na druhé straně – jedinými lotry porušujícími zákon Správa NPŠ, Ministerstvo životního prostředí i ČIŽP. V podání Jitky Seitlové byl do té doby odborný problém náhle problémem právním. Kritika hospodaření státu s jeho vlastním majetkem se nyní již ombudsmana týkala.

Jitka Seitlová přikázala výše zmíněným institucím nápravu. MŽP mělo přehodnotit svůj právní názor, provést jiný výklad ustanovení paragrafu 22 Zákona o ochraně přírody a krajiny a paragrafu 32 lesního zákona a přistoupit k revizi dosud vydaných souhlasů.

ČIŽP podle přesvědčení Jitky Seitlové také nepostupovala správně a a Správa Národního parku Šumava prý proměnila výkon ochrany přírody v libovůli správního orgánu. Nemá smysl zde citovat znění paragrafů. Sto právníků, odborníků na životní prostředí, by je pokaždé vyložilo jinak. Zákony týkající se ochrany přírody nejsou jednoznačné, umožňují vše, co není výslovně zakázáno.

Pochybnosti občanů i jejich nedůvěra v právní systém republiky jsou oprávněné. Ani ombudsman a jeho zástupkyně nejsou schopni jednat nezávisle a bez toho, že by používali dvojí metr. Média, neznalá problému, pak jejich závěry bezostyšně papouškují. Pokud i nadále budou ekologické neziskové organizace diktovat tomuto státu, jak má vykládat zákony a jak má hospodařit v Národním parku Šumava, kde se právě hnutí Duha zasadilo o maximální devastaci přírodního bohatství, nemůžeme se dočkat ničeho jiného než politikaření, a to i ze strany Úřadu veřejného ochránce práv. V tomto případě se Jitka Seitlová zmohla jen na diktát moci. To Úřadu ombudsmana rozhodně nepřísluší.