Zná Ondřej Liška fyzikální zákony?

No, má sice VŠ vzdělání, ale to má dnes v podstatě už každý druhý a vesele se svými osmdesáti univerzitami spějeme k cílovému stavu, kdy VŠ vzdělání bude mít každý, kdo nemá IQ tykve. Takže asi nějakou povědomost o zákonu o zachování energie mít bude, otázkou však je, zda tyto znalosti umí aplikovat.

Samozřejmě, že se polemika týká tzv. obnovitelných zdrojů. Po katastrofálním fiasku solárních projektů, jejichž jediný užitek je v kapsách spekulantů a obyvatelstvu prospívají jedině tím, že snižují jejich reálný příjem a tím i možnost koupě nezdravých potravin, alkoholu a cigaret. Tento úkol tedy plní znamenitě, ale jinak jsou obnovitelné zdroje na dvě věci, dobře víme, které.

Aplikací zákona o zachování energie v elektrotechnice jsou tzv. Kirchhoffovy zákony. Jsou dva, jeden řeší proudy v uzlu, druhý pak napětí ve smyčce.

První Kirchhoffův zákon: V libovolném uzlu je součet vstupujících proudů roven součtu vystupujících proudů

Jinými slovy, co z uzlu odtéká, musí jinou cestou přitékat. Kdyby se jednalo o vodu, situace by byla jednodušší v tom, že bychom si třeba mohli napustit celý sud vodou, nechat vodu na slunku ohřát (velmi doporučený způsob využití obnovitelných zdrojů) a pak se z něj sprchovat.

To ale jde s elektrickým prodem jen velmi těžko a ve velmi malé míře. Jenom pro vaši představu, klasické autobaterie mají kapacitu okolo 50 Ah. To znamená, že po dobu deseti hodin umí dávat proud 5 A, což při napětí 12 V představuje 60 W. Takže na rozměry a hmotnost té baterie nic moc. To ostatně vidíme na elektromobilech, zatím jsou prakticky využitelné pouze hybridní modely, které mají kromě elektromotorů ještě spalovací motor.

A proč to píši? Ondřej Liška ve svém článku Je čas odmítnout Nečasovu renesanci jádra (LN, 18.2.2011) argumentuje nectnostmi jádra a vyzdvihuje obnovitelné zdroje. Ty zdroje, které by možná k něčemu byly, pokud by neplatily fyzikální zákony nebo by bylo možné elektřinu levně a ve velkém množství skladovat.

Ale fyzikální zákony platí vždy a pro každého, nelze je obejít. O tom se velmi tragicky přesvědčila třeba Lady Di a ty možnosti „skladování“ jsou velmi nákladné (přečerpávací elektrárny). Neskladuje se ale elektřina, ale pouze potenciální energie vody, ze které se v odběrových špičkách elektřina zpětně vyrábí.

Ondřej Liška jako klasický ekologický zaslepenec argumentuje například externalitami vznikajícími při provozu jaderné elektrárny, ale z opatrnosti, aby nenarazil, nezmiňuje, jaké externality to jsou. Protože jaderná elektrárna nemá žádné emise, žádný proklínaný CO2 se z ní neline, tak přesto pan Liška operuje externalitami, a to dokonce obrovskými.

Zajisté má i jádro, jako vše, své nectnosti. O tom není žádných pochyb. Ale při současném stavu techniky a také naší krajiny, kde je kapacita další výstavby vodních elektráren vyčerpána, je jaderná energie jediným skutečným bezemisním zdrojem elektrické energie.

Vysněné Liškovy obnovitelné zdroje mohou fungovat pouze jako císařovy nové šaty. Uvede se do provozu dejme tomu 1000 MW výkonu v obnovitelných zdrojích a zelení poblázněnci začnou jásat: Nahradili jsme jeden temelínský blok.

Ale to vůbec, ani trochu není pravda. Je to jako v tom vtipu, jak lord s lady jedou do divadla a najednou lord říká: „Jean, otočte kočár, jedeme domů. Divadlo bude stát i zítra“. No, kdyby lordovi bylo dvacet nebo znal nějaký ten přípravek, jehož reklamu dnes tak často slýcháme, tak by byl jako jaderná elektrárna. Mohl by stále.

Ale protože je již stár, tak je jako obnovitelný zdroj, který může pouze občas a většinou stojí. Což je ale v případě obnovitelného zdroje stav nežádoucí, stav, který nás stojí peníze a kvůli kterému nemají obnovitelné zdroje pro skutečnou výrobu elektřiny žádný význam.

Pouze se, přesně jako v pohádce o císařových nových šatech, jásá, jak je to krásné a kolik energie jsme vyrobili „zeleně“, ale nikdo už se nezajímá o to, zda se tím opravdu něco ušetřilo. Postačí, přesně jako za totality, sepsat do Bruselu hlášení: Naše brigáda zelené socialistické práce svůj závazek splnila a překročila.

Ostatně, to jde Ondřeji Liškovi určitě velmi dobře, protože v životě nedělal nic jiného, než v Bruselu asistoval rudému spisovateli pedofilních textů, bláznivému agitátorovi s vlajkou EU v ruce, Danielu Cohn-Bendit. U něj všechna ta moudra asi pochytil

Zdroj