Zpráva IPCC AR5 2013: Fakta versus fikce
Uveřejněno dne 29 října 2013 000 14:37
Mark Twain popularizoval rčení “Existují lháři, zatracení lháři a statistici.” Po přečtení nedávno vydané zprávy IPCC AR5 teď můžeme dodat: „Existují lháři, zatracení lháři a IPCC.“ Při porovnání s nedávno vydanou NIPCC (Nevládní mezinárodní panel o klimatické změně) s 1000 stránkovým svazkem dat o klimatické změně s tisíci peer-review odkazy se vkrádá závěr, že zprávu IPCC je nutno považovat za nejhrubší dezinterpretaci dat, jaká kdy byla vydána. Jak konstatoval klimatický vědec z MIT Dr. Richard Lindzen: „Poslední zpráva IPCC už opravdu poklesla na úroveň k popukání směšné slátaniny – spatřit ty překrouceniny, k nimž se IPCC musí uchylovat, aby udrželi mezinárodní agendu klimatické změny v chodu, budí dost úžas.“
Ze zprávy IPCC 2013
Oteplování klimatického systému je nesporné a už od 50. let je mnoho pozorovaných změn během desetiletí až tisíciletí bezprecedentních. Atmosféra a oceány se ohřály, množství sněhu a ledu pokleslo, hladina moří vzrostla a koncentrace skleníkových plynů se zvýšila (viz Obrázky SPM.1, SPM.2, SPM.3 a SPM.4). (2.2, 2.4, 3.2, 3.7, 4,2-4.7, 5.2, 5.3, 5.5-5.6, 6.2, 13.2)
Ani po všech těch letech IPCC pořád ještě nedošlo – že se už několik stovek let zotavujeme z Malé doby ledové, ale ještě pořád nejsme zpět na teplotách před Malou dobou ledovou, které převažovaly po 90% posledních 10 000 let. Oteplování a ochlazování probíhala po miliony let, dávno před tím, než s tím mohl mít CO2 cokoliv společného, takže samotné oteplení určitě není důkazem, že jej způsobilo CO2.
Jejich dezinterpretace dat je směšná. Na Obr. 1 zpráva IPCC tvrdí, že ukazuje oteplení o 0,5°C od roku 1980, ale měření povrchových teplot neukazují během posledních 17 let (Obr. 2) žádné oteplení a satelitní data o teplotách ukazují teploty srpna 2013 pouze o 0,12°C nad teplotou roku 1908 (Spencer, 2013). IPCC ukazuje oteplení za desetiletí o 0,6°C od roku 1980, ale teploty uplynulého desetiletí ve skutečnosti poklesly, nestouply.
Obr 1. graf teplot IPCC. Obr. 2. Měření povrchových teplot v posledním desetiletí (upraveno podle Moncktona 2013)
Ze Zprávy IPCC 2013
Oteplování klimatického systému je nesporné a už od 50. let je mnoho pozorovaných změn během desetiletí až tisíciletí bezprecedentních.
Neexistuje žádný způsob, jak tohle říci hezky – je to totiž nehorázná lež. Existuje rozsáhlá literatura, která ukazuje, že nedávné oteplení nejenže není neobvyklé, ale během minulých staletí a tisíciletí docházelo k mnohem intenzivnějším oteplením. Jako revizor zprávy IPCC jsem je na to důrazně upozorňoval, takže si toho museli být vědomi. Např. v grónských ledových jádrech GISP2 (Obr. 3) lze nalézt během posledních pěti staletí více než 20 období oteplování (Easterbrook, 2011), Středověká teplá perioda byla teplejší než oteplení z poslední doby (Obr. 4), a zhruba 90% z posledních 10 000 let bylo tepleji než v současnosti (Obr. 5).
Obrázek 3. Více než 20 období oteplování během posledních 500 let. (Grónská ledová jádra GISP2, Eastbrook, 2011)
Obrázek 4. Teploty Středověké a Římské teplé periody bývaly vyšší než současné teploty.
Obrázek 5. Asi 90% teplot během posledních 10 000 let bylo výrazně teplejších než nedávné oteplení.
(Cuffy and Clow, 1997; Alley, 2000).
Nejenže nebylo neobvyklé nedávné oteplení, během posledních 15 000 let tu byly přinejmenším tři období oteplování či ochlazování, které byly 20 krát intenzivnější, a přinejmenším 15 bylo 5 krát intenzivnějších. (Eastbrook, 2011)
Obrázek 6. Intenzita oteplování a ochlazování v posledních 15 000 letech. (Eastbrook, 2011)
Ze Zprávy IPCC 2013
Během každého z posledních tří desetiletí byl zemský povrch následně teplejší než ve kterémkoliv předcházejícím desetiletí od roku 1850 (viz Obrázek SMP.1). Na Severní polokouli byly roky 1983-2012 nejspíš nejteplejším 30-letým obdobím posledních 1400 let (střední věrohodnost). (2.3, 5.3)
Jak bylo ukázáno na obrázcích výše z peer-review vydané literatury, je tohle prohlášení nepravdivé. Nikdo nezpochybňuje, že klima se od malé doby ledové 1300-1915 našeho letopočtu oteplilo – pořád se ještě zotavujeme z Malé doby ledové. Téměř všechno to oteplení proběhlo dávno před tím, než mohlo být CO2 příčinným faktorem.
Ze Zprávy IPCC 2013
Během posledních dvou desetiletí ztrácely ledové příkrovy Grónska a Antarktidy na hmotnosti, ledovce se nadále téměř po celém světě zmenšovaly a Severní ledový oceán a rozsah jarní sněhové pokrývky Severní polokoule nadále ubýval (s vysokou věrohodností) (viz Obrázek SPM.3). (4.2-4.7)
Tohle je hrubá dezinterpretace dat. Antarktický ledový příkrov neztrácel na hmotnosti – Východoantarktický ledový štít, který obsahuje asi 90% sladké vody světa, se nerozhřívá – přibývá! To samé platí i pro led Antarktického šelfu. Jedinou částí Antarktidy, která snad nějaký led ztratila je Západoantarktický poloostrov, který obsahuje méně než 10% antarktického ledu. Teplotní záznamy na jižním pólu nevykazují žádné oteplení už od počátku záznamů v roce 1957.
V Grónsku došlo k určitému tání během oteplení z let 1978-1998, to ale není neobvyklé. V Grónsku bývaly během 30. let teploty vyšší než při nedávném oteplení a Grónsko zjevně následuje vývoj období globálního oteplování i ochlazování.
Ledu v Severním ledovém oceánu během teplého období let 1978-1998 ubylo, ten se ale rozrušoval a ubýval v každém období oteplování a někdy i ochlazování, takže to není vůbec nijak neobvyklé. V roce 2013 se rozsah arktického ledu zvýšil o 60%. Antarktický mořský led se pak zvýšil o asi 1 milion km2 (ale IPCC o tom nemá ani zmínku!). Celkový rozsah globálního mořského ledu se během posledních desetiletí vůbec nesnížil.
Prohlášení, že rozsah sněhové pokrývky Severní polokoule „nadále ubývá“ je nesmysl (i přes tvrzení IPCC o ‚vysoké míře věrohodnosti‘ je to nesmysl. Rozsah sněhové pokrývky Severní polokoule od roku 1967 nevykazuje žádný pokles a pět ze šesti nejzasněženějších zim proběhlo po roce 2003 (Obr. 7).
Obrázek 7. Rozsah sněhové pokrývky Severní polokoule od roku 1967.
Ze Zprávy IPCC 2013
Rychlost nárůstu mořské hladiny od poloviny 19. století byla vyšší než střední rychlost během předchozích dvou tisíciletí (vysoká míra věrohodnosti). Během období 1901-2010 globální střední hladina moří vzrostla o 0,19 m (0,17 až 0,21 m) (viz Obrázek SPM.3). (3.7, 5.6, 13.2)
Nárůst hladiny se moří v uplynulém století měnil v rozmezí 1-3 mm za rok s průměrem 1,7 mm ročně v letech 1900-2000 (Obr. 8). Hladina moří rostla dost konstantním tempem od roku 1993 do asi roku 2005, ale od té doby tempo růstu pokleslo (Obr. 9). Z těchto křivek je zřejmé, že hladina moří nadále roste rychlostí asi 7 palců za století, a neexistují žádné důkazy zrychlujícího se nárůstu mořské hladiny. Ani neexistuje žádný podklad pro to, aby z toho bylo obviňováno CO2, jelikož hladina moří takhle roste už 150 let, tedy dávno před tím, než začaly po roce 1945 výrazně narůstat koncentrace CO2.
Obrázek 8. Minulý nárůst hladiny moří. Obrázek 9. Nárůst hladiny moří v letech 1993-2013. (Poznámka: Graf nárůstu hladiny moří SLR aktualizován 3.10.2013, aby se v něm odrazila verze 7 vydání z University of Colorado)
Závěr
Tohle je jen pár příkladů z nesmírně předpojatého, dezinterpretujícího materiálu ve zprávě IPCC 2013. Jak lze na výše uvedených příkladech vidět, není to vůbec žádná věda – jde o dogmatickou politickou propagandu.