Zrušení zákazu spalovacích motorů? Tak to ani omylem.

Poslední návrh bruselského politbyra zvaného Evropská komise je jen kosmetická změna, která nahrazuje jednu zelenou utopii několika jinými zelenými utopiemi.

Úvodem sebereme vítr z plachet probruselským trollům. Ti si teď asi po pěti letech přečetli tu směrnici, co jejich politbyro vydalo, a pilně na internetu argumentují tím, že zákaz spalovacích motorů nikdy neexistoval. A je to pravda. Spalovací motory jako takové skutečně nikdo nezakázal. V rámci emisních specifikací Evropská komice snížila provozní emise na nulu, což umožňovalo prodávat jen elektrické nebo vodíkové vozy. Vozidla s pohonem na benzín nebo naftu nemohla tuto podmínku splnit. Takže ano, spalovací motory nikdo nezakázal, zakázal „jen“ motory s emisemi, což jsou shodou okolností všechny spalovací motory. Významný proevropský kolaborant a jedna z nejostudnějších postav české politiky Niedermayer použil krásné slovní spojení „100% redukce“. Takže ano, demagogii a slovíčkaření zdar, my jsme nic nezakázali, my jsme to jen o 100% zredukovali.

Samozřejmě to byla zelená komunistická utopie. Svaz evropských socialistických republik si tak vstřelil parádní vlastní gól. Bohužel, špatným rozhodnutím utrpěl průmysl v zemích, které jsou dosud členy EU, a naopak to pomohlo průmyslu třeba v Číně. Stalo se tak z mnoha důvodů, které nemá cenu jednotlivě rozebírat, protože už se tak stalo opakovaně na mnoha různých místech.

Bruselské nikým nevolené politbyro svůj zákaz technologicky opřelo o bateriový elektromobil a očekávání bylo, že do roku 2035 se podaří tuto technologii natolik vyvinout, že spalovací motory už nikdo nebude chtít. Padala taková slova, jako, že tlačítkové telefony se také už nevyrábějí, protože uživatelé sami dali přednost modernějším smartphonům a podobně. Bohužel u toho chybělo vysvětlení, co je pro účely přirovnání vlastně ten smartphone.

Následně se ukázalo, že potenciál vývoje bateriového elektromobilu je už z větší části vyčerpaný a k žádnému inovačnímu skoku v dohledné době nedojde, takže bateriové elektromobily budou dalších několik desítek let přibližně stejně dobré nebo špatné, jako jsou nyní. Jinými slovy, politbyro vsadilo na nesprávného koně. Jestli to tedy vůbec byl kůň.

Neznamená to, že by elektromobil sám byl špatný. Pořád existuje početná skupina zákazníků, kteří mohli mít z bateriového elektromobilu benefit. Jenže BEV se vyvíjel nikoli podle potřeb zákazníka, ale tak, aby bylo vyhověno bruselským regulacím, které v rámci komplikovaného „legislativního procesu“ na půdě EU vedou extrémisté a aktivisté. Vznikly tak produkty, které zákazníky neoslovují, jako například příšerné a odporné elektromobily I.D.x od Volkswagenu. I když se občas nějaký povedený elektromobil najde, někteří zákazníci se zdráhají si ho koupit, protože elektromobil se stal symbolem něčeho vynuceného a zprofanovaného. Zákazníci elektromobily odmítají a nechtějí si je kupovat, ti, kteří ho už mají, ho nechtějí mít znovu. Celoevropsky začalo nastávat to, co se v ČR už nějakou dobu děje. Lidé si nechávají svá osvědčená auta déle, než by si pořizovali nechtěný elektromobil jen proto, že to po nich nějaký evropský orgán chce.

Pak je zde faktor Čína. V Číně jsou BEV také na ústupu, vytlačují je long-range hybridy, a čínští výrobci se rozhodli si problémy s amortizací investic a vývojových nákladů řešit v Evropě. Zbyrokratizované a nepružné evropské automobilky nedokázaly konkurovata a jsou pasivními svědky čínské elektromobilní expanze na evropský trh.

Co se stalo teď? Logika zůstala stejná. Neplatí „100% redukce“, z té se stala 90% redukce. To povede k tomu, že určitá, velmi nepočetná auta se spalovacím motorem bude možné prodávat i po roce 2035.

Úspěch? Ne. Kosmetická úprava, která v důsledku nemění vůbec nic. Zvrhlá logika evropského zeleného socialismu jede dál na plný plyn. Naopak, přináší evropské regulace i tam, kam předtím bruselský zelený komunismus nezasahoval.

Centrální dogma zelené církve, že emisního cíle musí být dosaženo a oteplování planety je třeba dohnat a předehnat, zůstalo platit v nezměněné podobě. Těch 10%, o které domněle Evropská komise ustoupila, musejí výrobci nahnat někde jinde. za cenu dalších nákladů a dalších zelených agend. V té souvislosti padla zmínka o tzv. „zelené oceli“. To je utopie postavená na nulovém fyzikálním základě. Předpokládá se, že se za pomoci větrníků a solárů vyrobí elektřina. Ta se však nespotřebuje přímo na výrobu oceli, protože by pak mohly ocelárny fungovat jen za vhodného počasí a to není slučitelné s jejich technologií, ale vyrobí se z ní tzv. zelený vodík. Ten se uskladní a následně se použije jako zdroj energie při výrobě oceli. Na papíře a v hlavách různých aktivistů a zelených demagogů to vypadá jako skvělý nápad, v praxi naráží jednak na technologické limity při výrobě oceli, ale také na energetické ztráty při opakovaných konverzích energie tam a zpět. Takže „zelená ocel“ nevychází právě levně, možná by bylo výhodnější používat rozemleté jednorožce. Nicméně v kancelářích různých zelených snílků funguje všechno a myslím, že největším dodavatelem zelené oceli bude Čína, protože schopnost tamních orgánů doložit naprosto cokoli pomocí certifikátu s rudým razítkem s hvězdou je proslulá.

Dále nová regulace přináší kredity a superkredity. V závislosti na flotilových emisích si budou moci výrobci automobilů přeprodávat kredity podobně jako nyní, ale zvýhodněny budou ty, které budou vyrábět malá auta. Konkrétně, za malá auta navrhuje komise asi o 30% kreditů více. Ukazuje to, že centrálně řízená ekonomika nemá racionální východisko. Minulá regulace vedla k tomu, že automobilky nanutily zákazníkům SUV podle vzorce „čím větší, tím lepší“, protože jsou na nich větší marže a z těchto marží lze zaplatit emisní pokuty a financovat vývoj elektromobilů, které na konci zákazníci nechtějí. Výsledek „ekologických“ snah úředníků z Brusele tedy bylo více velkých rozežraných aut. To se teď snaží „napravit“ tím, že naporoučejí automobilkám vyrábět zase něco jiného, co předtím vyrábět přestaly. Lidé se rádi posmívají centrálně řízené ekonomice v minulé verzi socialismu, že vedla k technologickému zaostávání, trabantům, škodovkám s motorem vzadu a podobně. Jenže my jsme teď v tom samém. Už se nevyrábí, co chce zákazník, ale co nějaký orgán z ideologických důvodů nařídí.

Politbyro rady vzájemné hospodářské bezmoci přišlo ještě s jedním fíglem, jak nanutit uživatelům konkurenceneschopné elektromobily. Komise v návrhu pracuje s tím, že firemní registrace tvoří více než polovinu osbních aut a u dodávek dokonce většinu. Právě proto chce od roku 2030 zavést povinné národní cíle pro velké firemní flotily, aby určitý podíl jejich nově pořizovaných aut a dodávek byl bezemisní. Podle toho, s čím jsem měl možnost se seznámit, by se jednalo pro soukromé subjekty o 100% „podíl“.

Návrh komise přichází v době, kdy americká automobilka Ford Motor v pondělí oznámila, že v reakci na politiku Trumpovy administrativy a slábnoucí poptávku po elektromobilech odepíše 19,5 miliardy dolarů a zruší několik modelů elektromobilů. Evropské automobilky, jako je Volkswagen a majitel Fiatu Stellantis, už dříve také poukázaly na slabou poptávku po elektromobilech a vyzvaly ke zmírnění cílů a pokut za jejich nedodržení. Politbyro z Bruselu se úplně oddělilo od reality.

Jedná se zatím pouze o návrh, takže uvidíme, jak si povede dál.

Zajímavé je, že i příznivci „zákazu“ spalovacích motorů (jak jsme řekli, nejedná se o zákaz, ale o 100% redukci…) nějakým způsobem pochopili, že tady bruselské politbyro šláplo do hovna a veřejně připouštějí, že ten zákaz, pardon, 100% redukce, nebylo asi správné rozhodnutí, ale současně na něm nechtějí cokoli měnit, i kdyby to mělo celé průmyslové odvětví zruinovat, protože „budoucnost je elektrická“ a „výrobci automobilů potřebují především stabilitu“. Trochu mi to připomíná to zaklínadlo komunistických mocipánů „potřebujeme klid na práci“.

Ještě to bude boj. Všechny scénáře jsou nyní otevřené a v té souvislosti nezbývá než ocenit, že pozice nové české vlády bude nejspíš jednoznačná a směřuje k úplnému zrušení zákazu. Snad se tak povede napravit tu panevropskou ostudu, kdy se Česká republika prostřednictvím Fialovy vládní garnitury významně podílela během předsednictví v roce 2022 na schválení tohoto zákazu, čímž poškodila český i zahraniční průmysl a zhoršila pracovní i životní perspektivy statisíců zaměstnanců v automobilovém průmyslu. Tehdy to prodávali jako obrovský diplomatický úspěch, nyní po třech letech vidíme, že to je především obrovská ostuda. Divím se, že se ještě všichni neplazí kanály.

Zbavili jsme se Fialovy garnitury, zbavíme se i EU. Když budeme mít trochu štěstí, za další tři roky se podaří zahrabat bruselské politbyro a s celou Evropskou Uhnijí pod zem.

Zdroj: