Blízkovýchodní krize ukazuje, že k vymýcení hladu nevede boj s klimatem, ale cenově dostupná hnojiva

Dnes je polovina všech kalorií, které přijímáme, závislá na umělých hnojivech, především pak zemním plynu. Bez fosilních paliv by polovina světa trpěla nedostatkem jídla.

Konflikt na Blízkém východě a blokáda Hormuzského průlivu nestojí jen za celosvětovým zvýšením cen energií. Velice závažným problémem je i to, že touto úžinou běžně prochází čtvrtina světové produkce hnojiv. Aktuálně jsou tak pozdrženy dodávky velké části hnojiv, které mají být použity na vypěstování potravin, jimiž se bude svět v příštím roce živit. V důsledku toho by podle OSN mohlo dojít k 15–20% navýšení cen hnojiv, nemluvě o minimálně 45 milionech lidí, kteří se nově ocitnou bez jídla.

Přesto všechno nám v posledních desetiletích neustále vtloukali do hlavy, že hlavní hrozbou pro světové zásobování potravinami jsou právě fosilní paliva, která urychlují globální oteplování. Toto tvrzení se však ani zdaleka nezakládá na pravdě.

Jediný důvod, proč jsme této apokalyptické teorii věnovali pozornost, je prostý fakt, že lidstvo zcela zapomnělo na jeden z největších úspěchů, jakého kdy dosáhlo: schopnost zajistit potravinovou bezpečnost.

Alarmismus na ústupu. Strach z klimatických změn vede ke špatným a nákladným rozhodnutím

Za posledních 125 let potraviny díky prudkému nárůstu produktivity a inovacím výrazně zlevnily a staly se dostupnějšími. Z dostupných dat byste o blížící se apokalypse nic nevyčetli, za to v nich uvidíte příběh o neuvěřitelném pokroku, kde změna klimatu představuje jen relativně malou překážku. Při radikálním snížení emisí reálně hrozí, že pro ty nejzranitelnější bude jídlo vzácným a drahým luxusem.

Obavy z příští sezony

Pojďme se schválně podívat na historické souvislosti. Společnost národů v roce 1928 odhadovala, že více než dvě třetiny lidstva trpí neustálým hladem. Dnes je to méně než jeden člověk z deseti, přičemž toto číslo se před pandemií covidu a ruskou invazí na Ukrajině dostalo dokonce pod sedm procent.

Nejde přitom o žádnou náhodu, lidstvo totiž od roku 1926 pětinásobně zvýšilo objem produkce obilovin a zároveň snížilo reálné ceny potravin o více než polovinu. Do toho prudce vzrostly příjmy, díky čemuž se miliardy lidí vymanily z extrémní chudoby a rodiny si tak mohly dovolit výživnější stravu. Tím jsme zachránili více než čtyři miliardy lidí před hladověním, což jen dokazuje vynalézavost lidí v oblasti zemědělství a hospodářského růstu.

Dokonce i dnes najdeme řadu pozitiv. Dubnová prognóza OSN naznačuje, že v sezóně 2025/26 dojde k další rekordní celosvětové sklizni, protože plodiny byly zasety ještě před vypuknutím krize.

Adieu obsesivnímu snižování emisí. Vzpoura proti uhlíkové neutralitě je tu

Na druhou stranu ale panují obavy z příští sezony, a k tomu navíc stále hladoví zhruba 670 milionů lidí. V regionech, jako je subsaharská Afrika, kde výnosy plodin výrazně zaostávají za světovým průměrem, je dobře patrné, kde je problém, přičemž řešení rozhodně není nemožné: jde především o slabý výnos plodin, samozásobitelské hospodaření, nedostatek hnojiv, pesticidů a mechanizace.

Západní nevládní organizace a aktivisté, kteří mají jídla dostatek, ale za to se přehnaně bojí změny klimatu, ostře kritizují umělá hnojiva, protože jsou vyráběna z fosilních paliv. S podporou bohatých dárců a nadací vesele navrhují, aby Afrika přešla na ekologické zemědělství, a to navzdory důkazům, že to snižuje úrodu a ohrožuje potravinovou bezpečnost. Když v roce 2021 přešla na ekologické zemědělství Srí Lanka, výnosy rýže, která je základní potravinou této země, se propadly o více než 30 procent, přičemž masivní pokles se nevyhnul ani dalším plodinám.

Klimatičtí aktivisté nám předkládají katastrofické scénáře o tom, jak rostoucí teploty ničí úrodu a způsobují ve světě hlad, což není tak úplně pravda. Klimatické změny ovlivní podmínky pro zemědělství, což bude pro některé oblasti přínosem a pro jiné výzvou, která sice bude mít negativní, ale vcelku zanedbatelný dopad. Podle jedné recenzované studie bude dopad na zemědělství znamenat pokles globálního HDP o méně než 0,06 procenta do konce století. Mimochodem, CO₂ je také přírodní hnojivo. Zvýšené hladiny CO₂ zazelenaly planetu a jen od roku 2000 přibylo listoví o rozloze větší, než je celá Austrálie.

Co by vlády měly v zájmu lidstva udělat jako první. Tucet opatření s fenomenální návratností

Pokud by se klima nezměnilo, celosvětový příjem kalorií z potravin by do roku 2050 vzrostl o 51 procent oproti roku 2010. V případě extrémního scénáře globálního oteplování by se sice tento nárůst o něco zpomalil, ale stále by dosahoval necelých 49 procent.

Desítky milionů hladovějících navíc

Chceme-li posílit potravinovou bezpečnost, drastické snižování emisí nám nijak nepomůže. Klimatická politika je totiž nejen nákladná, ale především neúčinná: i když přijmeme naprosto radikální opatření, potrvá desítky či stovky let, než se viditelně promítnou do počasí, nemluvě o nákladech ve výši stovek bilionů dolarů. To je hodně za 0,1procentní navýšení dostupnosti potravin. Stokrát účinnější bude podpořit ekonomický růst, díky kterému se zvýší přístup k potravinám o více než 10 procent, a to během pouhých několika let, nikoliv staletí.

K tomu je potřeba říct, že snižování emisí škodí produkci potravin víc než samotná změna klimatu. Zvyšuje totiž náklady na hnojiva, palivo do traktorů a půdu, čímž dochází k vytlačení drobných zemědělců z trhu. V naivních modelech to často přehlíží, ale důkladný výzkum jasně ukazuje, že budoucnost s nízkými emisemi a celkově vysokými cenami uhlíku přinese do poloviny století o padesát milionů hladovějících navíc.

Větší užitek za méně peněz. Od neefektivního utrácení za snižování emisí uhlíku k inovacím

Válka v Íránu nám ukázala, že panika kolem klimatu a potravin je ve skutečnosti jen zástěrkou. Chudí lidé v rozvojovém světě nepotřebují k vymýcení hladu nákladná opatření na snižování emisí uhlíku ani povinné ekologické zemědělství, jak to prosazují aktivisté z bohatých zemí. To, co skutečně potřebují, je lepší přístup k cenově dostupným hnojivům.