Green Deal zdraží bydlení i hypotéky a nerůst žene lidi zpátky do jeskyně

Aleš Michl, guvernér České národní banky, je často vystavován kritice. Ať udělá cokoliv, média na něj nemilosrdně míří jako na arcilotra, který byl do funkce dosazen Milošem Zemanem a který předtím pracoval pro Andreje Babiše. Některým komentátorům to stačí k tomu, aby ho okamžitě odsoudili bez ohledu na jeho činy či úspěchy. Jenže jak se říká, je třeba vidět za roh – a to, co Aleš Michl opravdu dělá, má často mnohem hlubší smysl, než si jeho kritici (obvykle bez ekonomického vzdělání) připouštějí.

Jednou z nejdiskutovanějších otázek současné ekonomiky jsou vysoké úrokové sazby u hypoték. Zatímco Česká národní banka (ČNB) od prosince postupně snížila svou 2T repo sazbu o 3,75 procentního bodu, banky při snižování úroků z hypoték příliš nespěchají. Guvernér Michl opakovaně upozorňuje, že prostor pro snížení zde je – a ne malý. „Myslím si, že ta sazba je stále vysoká a je v možnostech bank ji snížit,“ prohlásil v rozhovoru pro SZ Byznys.

Proč tedy hypotéky zůstávají drahé?

Prvním důvodem je rozdíl mezi krátkodobými a dlouhodobými sazbami. I když jsou tyto sazby provázané, dlouhodobé nereagují tak rychle na změny, jak by si možná někteří přáli. Tento mechanismus není důvodem k obviňování nikoho, nýbrž důkazem složitosti tržních procesů.

Dalším faktorem je nedostatečná konkurence mezi bankami. Vypadá to, že si banky na úkor klientů užívají vysokých marží. Michl se to nebál bankám vytknout.

Není to poprvé, kdy se ocitáme v situaci, že repo sazba ČNB klesá a čeká se další snížení. V minulosti při stejných repo sazbách byly úroky u hypoték nižší. Tady tedy zřejmě opravdu hraje roli něco jiného než čistě tržní síly – a právě na to Michl upozorňuje.

Obecně si nyní myslím, že je trh nějaký pokřivený a divný. Banky se mění na aktivisty. Stále více mluví o ESG, uhlíkové stopě, Green Dealu a málo je slyším mluvit o byznysu. Mám pocit, že někteří generální ředitelé už nedělají nic jiného než jen oblézají různá mecheche a hlásají evangelium. Soustředění na spokojenost zákazníka mizí. Vůbec nechápu, proč klientům vnucují uhlík. Vlastně mě to uráží. A nechápu akcionáře, že tomuto aktivismu nezatnou tipec.

Pak je tu ještě taková hypotéza

Green Deal s sebou přinese výrazné zdražení dané regulací a různými formami zdanění činností, které Evropská komise považuje vzhledem k emisím uhlíku za špatná. Od roku 2027 by nám např. měly celkem výrazně zdražit pohonné hmoty. Odhady růstu ceny se pohybují v rozmezí 2 až 13 korun za litr.

Podobné to bude s bydlením. Regulace bude rozložená v čase, takže skoro každý rok budeme trpět pod nějakou novou implementací. To by mělo zvýšit inflaci, na kterou by měla ČNB reagovat zvýšením úrokových sazeb.

Takže jestliže jsou dlouhodobé sazby jakýmsi průměrem těch krátkodobých, tak je jasné, že delší sazby zůstávají vysoko. Desetiletá sazba v sobě totiž odráží vyšší repo sazbu v letech 2027 až 2030 (a možná déle). To je něco, co ale jaksi banky posedlé Green Dealem nechtějí komunikovat. Tedy že u nemovitostí bude kvůli regulaci Green Dealu dražší výstavba a navíc budou dražší i hypotéky. Takže zastánci nerůstu konečně doženou lidi zpět do jeskyně.

Naštěstí ne všechny banky se chovají tak posedle jako jiné. Pouze dodržují danou regulaci a nad její rámec nejdou.

Zlato: Investice do budoucnosti

Michl však není jen kritikem bankovních marží. Má také jasnou vizi pro budoucnost ČNB a české ekonomiky. Zatímco mnozí považují zlato za přežitou komoditu, guvernér ho vidí jako klíčovou složku v diverzifikaci rezerv.

Česká národní banka pod jeho vedením v druhém čtvrtletí nakoupila téměř šest tun zlata, čímž navýšila své zásoby na více než 40 tun. Michl má v plánu do konce svého mandátu navýšit tyto zásoby na rovných sto tun. „Stihneme to. Máme 130 miliard eur devizových rezerv, to jsou velké peníze, a je potřeba je investovat do různých typů aktiv,“ prohlásil s neochvějnou jistotou.

Pamatuji si, jak mnozí Michla za zlato kritizovali. Tak jako obvykle to byla jen účelová kritika, aby ho za každou cenu očernili. Když se podíváme, jak brutálně se zlato v rezervách zhodnotilo, zaměřili se jeho kritici na něco jiného. Investice do zlata byla pochopitelně správná.

Zde se nabízí srovnání s nepochopitelným rozhodnutím ČNB z devadesátých let, kdy se zlaté rezervy prodaly za jeden z nejhorších možných kurzů. Dodnes nechápu, že to mohlo projít a hlavně, že to nikdo nevyšetřuje.

Povinné minimální rezervy: Logický krok nebo brzda pro banky?

ČNB pod Michlovým vedením také nedávno oznámila zdvojnásobení povinných minimálních rezerv pro banky, což má pomoci snížit její kumulovanou ztrátu, která dosahuje téměř půl bilionu korun. Tento krok bude mít přímý dopad na zisky bank, a jak mnozí analytici varují, banky se pravděpodobně pokusí kompenzovat ztráty zvýšením úroků pro klienty.

Tady Michl řeší něco, co způsobily předešlé bankovní rady a to především tzv. kurzovým závazkem, kdy podle mě naprosto zbytečně, a hlavně netržně intervenovali na trhu. Ekonomika si tak víceméně vyzkoušela, jaké to je, když přijde o plovoucí kurz a chovala se, jako bychom měli euro. Nejen, že v tom nevidím přínos, ale hlavně to vygenerovalo astronomický dluh.

Tím se dosud nikdo nechtěl zabývat, protože to je nepopulární. Najednou přichází Michl a věc řeší. Mnozí křičeli, jak je to pro banky hrozné. Je. To je pravda. Nicméně ceny bankovních akcií moc nereagovaly. Takže to podle investorů žádný průšvih není. Zkrátka bude do zahraničních bank odvedeno jen o pár miliard korun méně. Až se nebude odvádět nic, bude vidět, že mají banky opravdu vážně malé marže. Zatím tomu nic nenasvědčuje.

Myslím, že tady by chtělo změkčit regulaci, aby zde mohlo být více bankovních domů a byla větší konkurence. Bohužel se zdá, že tady nové banky nebudou.

Michl: Pragmatik s vizí

Je snadné na Michla ukazovat prstem a vnímat ho jako někoho, kdo je nepřetržitě kritizován. Jenže pokud se podíváme na fakta, ukazuje se, že mnohé z jeho kroků dávají smysl. Čelí složité ekonomické situaci a zároveň zajišťuje, aby ČNB byla dlouhodobě stabilní. Jeho kroky mohou být někdy nepopulární, ale právě proto by měl být oceněn (Rašín byl také nepopulární) – jedná pragmaticky a s vizí, jak stabilizovat ekonomiku nejen dnes, ale i do budoucna.

A i když je Michl moderním médiím často trnem v oku, je jasné, že ví, co dělá.

Autor je hlavní ekonom společnosti Pikora Invest.

Zdroj