NĚMECKO: Pád jako výsledek klimatického snu

Lidi, už se to zase děje. Německo – hospodářská velmoc Evropy, země inženýrů a preciznosti – padlo na hubu. Proč? Protože její vedoucí představitelé se honí za klimatickým snem, který má víc děr než švýcarský sýr. Koalice kancléře Olafa Scholze se právě rozpadla a důvod je stejně jednoduchý jako zřejmý: bláznivá klimatická politika se potkává s fiskální realitou.

Německá vláda se stala zelenou. Zazelenala se jako žába na stromě, a přitom vyhodila logiku a odpovědnost z okna. Scholz vyhodil svého ministra financí Christiana Lindnera za to, že se odvážil dělat svou práci – udržovat vyrovnané účetnictví a označit zelený sen za to, čím je. Takže teď je vláda v troskách a za všechno můžou nesvéprávní klimatičtí křižáci.

Zde je popis toho, co se stalo.

Scholzova koalice: Ztroskotání vlaku, které na sebe nenechalo dlouho čekat
Scholz seděl v trojkoalici složené z jeho středolevé Sociálnědemokratické strany (SPD), ekologicky horlivých Zelených a Lindnerovy Svobodné demokratické strany (FDP), která se ve skutečnosti snaží udržet německou ekonomiku před pádem do zapomnění. Toto spojenectví nebylo postaveno zrovna na pevných základech; bylo to Frankensteinovo monstrum složené z klimatických posedlíků, sociálních utrácečů a několika lidí, kteří ještě umějí počítat.

Scholz a jeho zelení kumpáni chtěli Německo fungující na slunečním svitu, jednorožcích a slabé naději, že solární panely začnou zázračně vyrábět energii 24 hodin denně. Lindner? Je to obchodně uvažující člověk, který si uvědomil, že placení tohoto nesmyslu zničí německý průmysl, vyžene ceny energií do stratosféry a průměrní Němci budou mít účty za elektřinu, za které by si mohli koupit slušné ojeté auto.

Lindner se proto jako ministr financí pokusil tento rozjetý vlak ekologických výdajů zastavit. Obhajoval německý zákon o „dluhové brzdě“ – ano, slyšeli jste správně, skutečně mají zákon, který má zabránit vládě, aby se zbláznila z kreditní karty. Ale Zelení to nechtěli slyšet. Jejich klimatické ambice byly „neoddiskutovatelné“, což znamenalo, že Lindner musel odejít. Scholz, jako vždy génius, dal Lindnerovi kopačky a bum – koalice se zhroutila, jako se nakonec zhroutí každý domeček z karet postavený na zbožných přáních.

Zelená agenda: Jak moc špatně mluvíme?
Tady je kontrola reality pro lidi, kteří prosazují zelené evangelium: Německo je v těžké situaci, protože jeho takzvaná „energetická transformace“, neboli Energiewende v jejich vznešené němčině, je propadák. Zelení byli na místě řidiče a odstrčili Německo od spolehlivých zdrojů energie, jako je uhlí a jaderná energie, k obnovitelným zdrojům, které prostě nemohou uspokojit poptávku.

1. Nespolehlivý výkon: Německá rozvodná síť se potácí jako batole na chůdách. Větrná a solární energie funguje, jen když se matce přírodě zachce, a hádejte co? Zima se blíží. Vzhledem k tomu, že obnovitelné zdroje energie skomírají, je Německo nuceno dovážet uhelnou energii z Polska a jadernou energii z Francie, což je vzhledem k tomu, že Zelení chtějí obě tyto možnosti zrušit, velmi vtipné. Trochu ironie, nemyslíte?

2. Skutečně rostoucí ceny: Ceny energií letí vzhůru, ale to se stává, když vyměníte levnou a spolehlivou energii za drahé a nespolehlivé zelené sny. Průměrní občané Německa jsou zatěžováni vyššími účty a průmysl? Řekněme, že výrobci se stěhují rychleji než vysokoškolák, který míří na jarní prázdniny do Cancúnu. Hodně štěstí jako „ekonomický motor“ Evropy, když továrny začnou utíkat do míst, kde mohou udržet světlo, aniž by zkrachovaly.

3. Sociální dopad: Tato zelená fantazie nejvíce zasáhne německou dělnickou třídu. Dobře situovaní lidé, kterým nevadí utrácet za „ekologické“ pomůcky, se mají dobře. Rodiny s nižšími příjmy však utrácejí více, jen aby se zahřály. A reakce Zelených? Více daní, více výdajů, více bolesti pro lidi, kteří si to mohou dovolit nejméně – to vše ve jménu „záchrany planety“. Jestli si myslíte, že jsou teď naštvaní, počkejte do zimy, až budou platit trojnásobek za topení.

Evropa si všímá – je to začátek konce zelené utopie?
Pád Scholzovy vlády není jen německým problémem, je to blikající červené varování pro celou Evropu. Brusel cpe podobné klimatické cíle všem do chřtánu. Rádi mluví o zelené Evropě, která bude „uhlíkově neutrální“ a „udržitelná“, ale když dojde na věc, jde jim jen o to, abyste platili, zatímco oni sbírají body ctnosti. Německo bylo vzorem pro tuto fantazii, ale teď? Je to varovný příběh.

2. Ekonomické sebepoškozování: Hospodářské problémy Německa se pravděpodobně rozšíří, zejména pokud jde o klíčová průmyslová odvětví, která se potýkají s tíhou nákladů na energie. Čím více bude EU zdvojovat ekologickou agendu, tím rychleji bude Evropa ztrácet svou konkurenční výhodu. Je to špatné znamení, když váš velký „klimatický lídr“ dováží energii z uhlí, protože se obrátil zády ke všemu, co skutečně funguje.

3. Vzestup pravice: V Německu a v celé Evropě se populistická pravice olizuje nad tímto nepořádkem. Lidé už mají dost politiků, kteří hlásají zelené sny, zatímco náklady nesou obyčejní lidé. Opoziční strany – zejména ty napravo od SPD – mají nyní jedinečnou příležitost svézt se na vlně nespokojenosti veřejnosti. Vzhledem k tomu, že německý „zelený zázrak“ se ukázal jako přelud, je jen otázkou času, kdy budou lidé požadovat vůdce se špetkou zdravého rozumu.

Sečteno a podtrženo: Kolaps Německa je prověrkou reality
Pád Scholzovy vlády je učebnicovým příkladem toho, co se stane, když idealismus nahradí logiku. Německo se pustilo do klimatické politiky, která ignoruje realitu a trestá obyčejné lidi, a teď za to platí. Bez Lindnerovy fiskální rozvahy otevřela Scholzova vláda dveře neomezeným výdajům na neověřenou zelenou politiku. A čeho se jim dostalo? Rozbitou koalici, ekonomiku v problémech a energetický sektor na pokraji kolapsu.

Je načase přestat předstírat, že vyhazování peněz za solární panely a větrné turbíny je náhradou za stabilní energetickou politiku. Německo to právě dokázalo a Evropa by tomu měla věnovat pozornost. Scholzův zelený program možná zněl jako cesta vpřed, ale nyní vidíme, kam skutečně vede – k vyšším nákladům, naštvaným občanům a vládě v troskách.

Pokud si z toho můžeme vzít nějaké ponaučení, pak to, že energetická politika musí vycházet z reality. Snad si Německo příště vzpomene, že ekonomika funguje na základě spolehlivé energie a vyrovnaného rozpočtu – nikoliv na základě zbožných přání a politických póz.

Zdroj